Společnou cestou II.

6. 1. 2010
Společnou cestou (6. 1. – 28. 2. 2010)

Výstava Společnou cestou II (Svazové výstavy, realizace, úkolové akce) vznikla jako doprovod k výstavnímu projektu Zítřek začíná včera (DOX, 8. 10 – 23 . 11. 2009) a k monumentální instalaci Evidence zájmových osob.stb (DOX, 12. 11. 2009 – 28. 2. 2010 ). Zabývá se také dobou normalizace, 80. a 90. lety 20. století. 

V českém výtvarném umění, podobně jako v ostatních uměleckých, kulturních a společenských oblastech, tehdy neexistovaly jasné - neprostupné a nepřekročitelné – hranice mezi oficiálním a neoficiálním uměním. Společenství výtvarných umělců, kurátorů a teoretiků bylo promiskuitně promíchané, propojené a provázané nejrůznějšími zájmy. To není překvapivé. Podobně strukturované jsou vztahy v každé společnosti, i v té dnešní. Úspěch dál z velké míry určují přátelské svazky, účelová společenství, snaha zalíbit se, touha po uznání a zařazení, služby, protislužby, peníze.

České výtvarné umění 70. a 80. let vznikalo většinou v izolaci, v klauzuře malířských dílen a sochařských pracoven, mimo zájem veřejnosti. Informace o nezávislé tvorbě mohlo pár přátel a známých získat přímo v ateliérech, ostatní zájemci jenom na výstavách. Výstav bylo neporovnatelně méně, dělily se na oficiální a ne-zcela oficiální. Název výstavy nemusel mít s obsahem moc společného, někdy byl jenom zástěrkou. Na výstavě Cesty za uměním naší doby - Ideje VŘSR v české výtvarné kultuře (Mánes, Praha, 19. 11. 1987 – 3. 1. 1988) byla mimo jiné vystavená díla Václava Boštíka, Josefa Čapka, Karla Černého, Aléna Diviše, Františka Foltýna, Františka Hudečka, Josefa Istlera, Františka Kupky, Milady Marešové, Františka Muziky, Emila Artura Longena, Vojtěcha Preissiga, Zdeňka Sklenáře, Josefa Šímy, Jindřicha Štyrského, 
Karla Teigeho, Toyen.

Méně oficiální výstavy (např. v Divadle v Nerudovce, v Ústředním kulturním domě železničářů, v Ústavu makromolekulární chemie, v Galerii v předsálí Kulturního střediska města Blanska nebo v Divadlo hudby v Olomouc) byly, až na pár případů, povolené, stejně jako byly povolené tisky katalogů. Ve výtvarném umění neexistoval silný underground, výtvarných samizdatů je proti literárním samizdatům málo. Z nejznámějších - několik příležitostných strojopisných sborníků, sborníkové periodikum Někdo něco, obsáhlá publikace z roku 1985, které se podle barvy a rozměrů začalo říkat Šedá cihla. Šedá cihla (78/1985) shrnovala „práce některých malířů a sochařů současnosti z okruhu Prahy“. O méně oficiálních umělcích se začalo říkat, že tvoří „šedou zónu“. Pojem „šedá zóna“ nelze definovat, je neuchopitelným metaforickým příměrem, něco podobného jako „Neoficiální - Inoffiziell“.

Podstatnější bylo dělení na profesionály a amatéry. Nutnou podmínkou profesionality kupodivu nebylo absolvování umělecké školy či umělecká praxe, ale členství či čekatelství ve Svazu českých výtvarných umělců, nebo alespoň registrace u Českého fondu výtvarných umění. Nečlenové, nekandidáti 
a neregistrovaní nemohli vystavovat ve svazových síních, prodávat v síti galerií podniku ČFVU Dílo. Výtvarníci, kteří se svým uměním v té době u nás živili, tedy byli - více či méně, ale spíš více - oficiální. Zúčastňovali se svazových výstav, úkolových akcí, navrhovali a vytvářeli realizace do architektury, prodávali doma i venku, v zahraničí prostřednictvím podniku Artcentrum. To je realita.

Archiv výtvarného umění byl založený v roce 1984 jako sbírka dokumentů o současném českém a slovenském výtvarném umění. Kromě oficiálních katalogů, pozvánek, časopisů, textů apod., shromažďoval v 80. letech dokumentaci i o amatérech, exulantech, o umělcích „šedé zóny“. Dnes se se stejnou samozřejmostí zabývá i oficiálním českým uměním 80. a 90. let 20. století. Na zpracování dokumentů a informací vyvíjí a na adrese www.artarchiv.cz/abart provozuje vlastní databázový encyklopedický systém abART. abART je nevýběrový a všestranně (územně, časově, oborově) otevřený, založený na atomizaci ukládaných dat a na jejich vzájemném propojení. Jsou v něm zpřístupněné i svazové výstavy a katalogy, včetně všech autorů textů, kurátorů a vystavujících umělců. 
Jiří Hůla
Kontakty
Centrum současného umění DOX
Adresa kanceláře
Osadní 34, 170 00 Praha 7

Adresa výstavních prostor
Poupětova 1, 170 00 Praha 7 
www.dox.cz

Kontakt pro média
Michaela Šilpochová
T: +420 774 222 355
E: media@dox.cz