The Silent Village

11. 1. 2012

Tisková zpráva ke stažení zde.

Fotografie v tiskové kvalitě ke stažení zde.

Výstava The Silent Village (12. 1. – 9. 4. 2012) netradičním způsobem nahlíží události spojené s tragickým osudem Lidic. Ústředním dílem výstavy je film The Silent Village (1943) britského umělce, básníka a režiséra Humphreyho Jenningse. Současní umělci Peter Finnemore, Paolo Ventura a spisovatelka Rachel Trezise na film a jeho téma reagují prostřednictvím černobílých fotografií, video- a audiozáznamů a textů. K výstavě připravilo centrum DOX projekt

s názvem 10:35 českého filmového dokumentaristy Jana Kaplana.

Název výstavy je odvozen ze stejnojmenného filmu, který natočil jen několik měsíců po zániku Lidic britský avantgardní filmař Humphrey Jennings. Inspirován básní Viktora Fischla „Mrtvá ves“ našel Jennings obdobu Lidic ve vesnici Cwmgїedd v jižním Walesu a za účasti hornických rodin zinscenoval pro film The Silent Village průběh lidického masakru ve velšském prostředí. Jenningsův film vznikl za podpory britského Ministerstva informací a zůstává významným příkladem průkopnického využití dokumentárního filmu ve službách státu. Snímek je možno označit za předchůdce současného žánru nazývaného historical reenactment (zopakování), jenž se v poslední době stal populárním mezi současnými umělci.

Kurátor Russell Roberts si Jenningsův film zvolil jako hlavní referenci a jádro projektu, kolem něhož vybudoval celou výstavu. Oslovil několik současných umělců a požádal je o vytvoření nových prací, které by lidickou tragédii reflektovaly z dnešní perspektivy. Návštěvy Lidic a následná diskuze
a korespondence s autory nové muzejní instalace Památníku Lidice, Bohumírem Prokůpkem a Pavlem Štinglem, byly důležitou součástí přípravy výstavy. Návštěva Lidic inspirovala umělce k vytvoření nových děl, která prostřednictvím různých způsobů vyprávění zdůrazňují sílu tragického příběhu, naznačují vztah mezi subjektivní a kolektivní pamětí i souvislosti mezi historií a fikcí.

Peter Finnnemore se snaží v detailních záběrech běžných předmětů jakoby zastavit čas, uchovat to, co zbylo po lidech, kteří „odešli“. Prostřednictvím videí, autorských knih a cyklu velkoformátových fotografií nabízí umělec truchlivý
a zneklidňující pohled na téma historie, která osciluje na hranici mezi osobní
a kolektivní pamětí. Ital Paolo Ventura reaguje na film The Silent Village sérií portrétů nacistů a scén, v nichž vystupují. Venturovy inscenované fotografie se záměrně pohybují na pomezí mezi historií, hororem a kýčem. Do povrchu děl umělec navíc zasahuje malbou nebo škrábáním a snaží se tak metaforicky proniknout do jejich příběhu. Rachel Trezise představuje povídku o dívce z Lidic, kterou adoptovala německá rodina. Příběh problematizuje způsob, jímž si věci pamatujeme, a čtenář v něm rozkrývá děj, ve kterém se mísí fiktivní vzpomínky s reálnými, a kde se fikce stává historií a naopak.
„Nejde o to, zda jsou umění či fikce vhodnými prostředky k reflexi podobně traumatických událostí. Mnohem důležitější je objevit jejich potenciál přinutit nás lépe pochopit způsob, jakým se utváří paměť, a nezapomenout,“ říká
k výstavě její kurátor Russell Roberts.

Výstava The Silent Village vznikla ve spolupráci Ffotogallery a University of Wales v Newportu. Kurátorem výstavy je Russell Roberts, profesor fotografie v European Centre for Photographic Research, University of Wales, Newport.


Jan Kaplan - 10:35

U příležitosti uvedení výstavy The Silent Village představuje Centrum DOX videoinstalaci Jana Kaplana 10:35, jejíž název odkazuje k času, kdy došlo k atentátu na Heydricha. Projekt čerpá z filmu Jana a Krystyny Kaplanových SS-3: Atentát na Reinharda Heydricha (1992), který užívá podobnou uměleckou strategii dramatizace historie jako snímek The Silent Village (1943). Obě díla však vznikla v jiné době a s rozdílným záměrem, a tudíž zaujala k zobrazovanému příběhu odlišný vztah. Zatímco film The Silent Village v době války přenesl děj lidické tragédie do britského prostředí za účelem státní propagandy, snímek SS-3 usiloval z historického odstupu o co nejpřesnější filmové zpracování průběhu atentátu. 

Srovnání vlastní Kaplanovy videoinstalace s projekcí celého původního filmu však naznačuje, nakolik i snaha o co nejpřesnější rekonstrukci historické události podléhá autorově volbě prvků ovlivňujících podobu vyprávěného příběhu. Smyčka videoinstalace sice umožňuje opakovaně pozorovat průběh atentátu a zdánlivě fixovat jeho podobu, ale potenciálně nekonečná mnohost kombinací jednotlivých prvků vyprávění připomíná, že výklad, a tím i podobu historické skutečnosti, stejně jako skutečnost samu, spoluvytváříme naší účastí.

Výstava The Silent Village spolu s doprovodným projektem Jana Kaplana 10:35 potrvá do 9. 4. 2012.