Anna Pleštilová: K. H. Mácha – Máj, 78 Kč / 100 g a jiné knihy

4. 6. - 1. 7. 2015

                                                                         „Malování je vždycky tisíc pokusů.“

                                                                                                                  Jan Bauch


Výstava probíhá v prostorách Archivu výtvarného umění.


V rámci vernisáže, 4. 6. od 18h proběhne neobvyklá autorská prezentace knihy K. H. Mácha Máj.

 

Na rozdíl od jiných dějinných údobí se dnes kniha nezdá žádnou zvláštností, ani není nedostatkovým zbožím; v tomto dostatku se však podivuhodně nedostatkovým jeví povědomí o jejím nejvlastnějším smyslu, totiž sdělení. Přenést něco – slovem, obrazem… – od jednoho člověka k druhému. Často něco důležitého. Myšlenku.


Člověk by myslel, že bychom mohli trochu myslet na myšlenky, občas pro nějakou zajít třeba do knihovny… no ale ve všem tom shonu, byla by to dobrá služba, upomenout nás třeba v řeznictví – k deseti dekům krvavé tlačenky deset deka slov od krve básníkova srdce…


Myšlenka, která pochází od Anny Pleštilové. K. H. Mácha – Máj, 78 Kč / 100 g je její sdělení, a to rovněž prostřednictvím knihy. Ne slovem nebo obrazem, ale konceptuálním aktem.


Autorskou knihu jako vyjadřovací prostředek volí pro její specifické možnosti. Kniha jakožto fyzický objekt skýtá tvůrci možnost využít jejích vlastností prostoročasové sekvence (Ulises Carrión). Myšlenku v ní lze tedy vyjádřit nejen slovy a obrazy, ale také prostě zacházením s ní, činem.

Autorské knihy jsou častou formou Anniných sdělení (i když v nich právě o knihy nejde) a pracuje v nich s běžnějšími prostředky – slovy a obrazy, obojím velmi diferencovaně. Při bravurním zvládnutí různých kresebných technik využívá velmi odlišné styly (srovnejme třeba Ovoce Čok a Mangup-kale), vždy podřízeně účelu, totiž sdělení.


Podstatnější je v její tvorbě ale vědomí, že sdělovat znamená vlastně činit si nemalý nárok: sdělováním chceme, aby nám druhý věnoval pozornost, vnímal nás – tedy doslova pojímal do sebe. Anna není někdo, kdo by vtrhl dovnitř se sdělením neotřesitelně hotovým, sdělování je pro ni především sdílení – i druhý na něm má díl svým chápáním, na základě vlastních myšlenek, vzpomínek a představ. Těm dává spravedlivou půlku prostoru. Když se zeptá, nechává prostor pro odpověď (její odpovědi v knize filosofických hádanek Co je to? jsou přiloženy na zvláštním listu a jsou míněny jen jako návrhy), když vypráví příběh, dělá to tak, aby jej vnímající mohl vyplnit i sebou. Citlivost ale neznamená, že mluví tak, aby se nás nedotkla. Naopak. Aby nás zasáhla.


Kurátorka: Lucie Rohanová