Jaroslav Alt: Posledních sedm slov / Drobná zranění

5. 10. – 1. 11. 2015

Výstava se koná v rámci projektu Polička v prostorách Archivu výtvarného umění .
Vernisáž: 5. 10. 2015 v 17h

Jaroslav Alt je malíř stanutí. Malíř toho, co tu bude, až pominou zájmy a boje tohoto desetiletí i století. Maluje keře, kočky, dlaždice, vodu, žízeň…. Jako malíř krajiny nezachycuje tu, kterou se pohybujeme a která se tak sama stává dynamickou, ale tu, která se k nám nehybně přiblíží – totiž už tu byla, ale my pojednou shledáme i sebe v ní. Maluje to, k čemu se musíme nějak postavit.

V případě přírody je to uvědomění si nejzákladnějších podmínek našeho života, toho, bez čeho bychom tu nebyli. Maluje bolest, smrt, prázdnotu, naději, strach, sdílení či očekávání uložené v podstatě lidské existence.

Obě tyto oblasti jsou uchopovány i všemi náboženskými systémy, jež dále spoluvytvářejí to, bez čeho bychom tu nebyli jako lidé – civilizaci, kulturu.

A uchopení křesťanské, jež je také domovem Jaroslava Alta a bezprostředním východiskem některých jeho prací, jako Sedm posledních slov, je to, bez něhož bychom tu nebyli jako konkrétní lidé. Ať už se k němu explicitně hlásíme, či s ním nesouhlasíme, žijeme v jeho kontextu, jsme jím ovlivněni, podmíněni. Cyklus Posledních sedm slov (a jeho komplement Drobná zranění, ztvárňující ne tak kritické, ale stejně nevyhnutelné životní situace) představuje výjevy z lidského osudu.

Posledních sedm slov Krista na kříži, v evangeliích ovšem zaznamenaných verbálně, bylo zpracováno i v hudbě; toto uchopení je původnímu bližší, protože řeč, i čtená, stejně jako hudba probíhají v čase, jsou pohybem. Obraz je ale uchopení pohledem, tedy najednou. Může se to udát v dlouhém čase, nebo přijít v okamžiku, je to však chvíle stanutí.

V autorské knize Jaroslava Alta, která obsahuje jak reprodukce kreseb, maleb a objektů, tak výchozí slova Písma a autorovy komentáře od básnických po úvahy o povaze zobrazování, jsme přímo svědky proměny. Kniha, médium primárně průběhové, tj. médium stejného charakteru jako text, jehož bývá především nositelkou, rovnomocně umožňuje též stanutí. Daleko podstatnější je ale jiná možnost, kterou nám dává: dozvědět se něco o principech obrazového myšlení a vyjadřování vůbec – i když myšlenka nemá slovesný protějšek.

Kurátorka: Lucie Rohanová