Radomír Leszczynski: Kruhy, Křivky, Struktury, Buňky, Práce

Výstava probíhá v prostorách Archivu výtvarného umění v rámci projektu Polička/Shelf.

Vernisáž proběhne v pondělí 2. 3. 2015 v 17h.

Díváme-li se na krajinu jen lidským pohledem – tedy očima umístěnýma obvykle někde pod dva metry od zemského povrchu a stojíme-li v kruhu svého zorného pole, může být obtížné uvědomit si trojdimenzionální povahu krajiny, její vertikální rozměr.

Často až když se vzneseme a stromy se promění v les, lidé a domy v město a přeháňky ve srážkové pásmo, připomeneme si, že se krajina skládá z množství nad sebou ležících, vzájemně se prostupujících a především ovlivňujících se vrstev. Podobnou zkušenost učiníme, když nahlédneme mikroskopem třeba do vlastního těla, a není překvapivé, že živé soustavy od buněk po krajiny řadu vlastností sdílejí.

Radomír Leszczynski nezobrazuje ani buňky a tkáně, ani krajinu z ptačí perspektivy, při vnímání jeho obrazů a grafik však není na škodu uplatnit stejné principy jako v náhledech na tyto struktury – především pohled shora, vědomí přítomnosti různě velkých základních prvků a vědomí historie – skládání vrstev v časové následnosti, přičemž jednotlivé roviny nejsou bez dalšího vlastního vývoje.

Základní prvky Leszczynského grafik mnohdy připomínají zmíněné organické útvary – organely, buňky, vlákna; tato podobnost není náhodná (skutečně byl původně inspirován pohledem do mikroskopu), není však nijak určující. Kromě okrouhlých organických tvarů a křivek pracuje i s přímými pásy a mnohoúhelníky, fragmenty vyšších geometrických struktur nebo body pravidelně rozmístěnými v mřížce, zkrátka s abstraktními, tedy obecnými tvary, které mohou odkazovat k lecčemu; to podstatné pro obraz, tedy sytém, je však interakce mezi nimi.

Barva, tvar, velikost a množství základních prvků v jedné vrstvě jsou vlastnosti, které přirozeně ovlivňují jedna druhou; to, že Leszczynského grafiky vnímáme jako celek s hloubkou a dynamikou je ale především díky interakci mezi celými vrstvami. Každá složka současně skládá celek, reaguje na své okolí a přetváří sebe i je.

Počítač, ideální „štětec“pro Leszczynského komplexní způsob uvažování a práce. Kromě možnosti ihned si práci vytisknout, zhodnotit a postoupit dál značně osvobozuje vlastní fyzický proces vzniku, především umožňuje dokončit jednu situaci různými, třeba protichůdnými způsoby, jak můžeme vidět v sériích zařazených do jeho autorských knih.

Obrazy, s nimiž se setkáváme, mohou být dílčími řešeními, jsou to však systémy, v nichž funguje řád. Jejich složky na sebe uspořádaně reagují, podobně jako je tomu v živých soustavách. Leszczynského vrstvené grafiky nejsou obrazem konkrétních skutečností, zachycují však princip, a v tom lze vidět mohutnost lidské tvorby – vytvořit systém se zákonitostmi obecně platnými.

Kurátorka: Lucie Rohanová