The Silent Village

12. 1. – 9. 4. 2012

10. června 1942 byla česká vesnice Lidice, ležící asi 20 km od Prahy, vyhlazena nacisty v odvetě za atentát na Reinharda Heydricha, zorganizovaný českým odbojem. V západní Evropě vyvolala zpráva o lidické tragédii vlnu pobouření, které se později odrazilo v básních, románech, symfoniích nebo filmech připomínajících památku Lidic. Tato díla tematizovala zánik vesnice ve snaze pochopit události, které se zde odehrály a připomenout je světu. Na lidickou tragédii okamžitě zareagovala britská vláda, která využila filmové médium jako nástroj ke zrekonstruování události tak, jako by se odehrála v Británii. Během pouhých několika týdnů po tragédii začal pokus o převedení příběhu Lidic na filmové plátno. Snímek vznikl v jižním Walesu za podpory britského Ministerstva informací. V září 1942 přijel štáb filmového studia Crown Film Unit do oblasti Swansea Valley, do vesničky Cwmgïedd poblíž města Ystradgynlais. Pod vedením umělce, básníka a režiséra Humphreyho Jenningse se začal natáčet krátký film, ve kterém znovu ožil osud Lidic. Film The Silent Village (Ztichlá vesnice) z roku 1943 nejen že připomínal nedávnou tragédii, ale stal se i symbolem možné budoucnosti, která by přinesla ztrátu svobody a smrt.

Výstava a doprovodná publikace zachycují specifické vztahy místa a času, které byly hlavním tématem Jenningsova filmu. Umělci Paolo VenturaPeter Finnemore a spisovatelka Rachel Trezise reagují na tento film, který je rekonstrukcí lidické tragédie, ale i popisem života ve Walesu na začátku
40. let 20. století. Autoři zdůrazňují sílu příběhu a generační paměti prostřednictvím různých způsobů vyprávění a vytváří tak fiktivní a komplexní emocionální pouto s historickými událostmi. Film SS-3: Atentát na Reinharda Heydricha (1992) Jana a Krystyny Kaplanových využívá podobnou uměleckou strategii jako The Silent Village, dramatizaci historie však doplňuje množství fiktivních prvků sloužících k „poznávání“ minulosti
v konfrontaci s archivními záběry. Jenningsův pozoruhodný film, který spojuje hrané scény s realitou, zaujímá čelné místo ve filmovém zobrazení Walesu
a zůstává významným příkladem průkopnického využití dokumentárního filmu ve službách státu. Filmové a narativní prostředky použité ve filmu se rovněž vztahují k principům dokumentu v současném umění. Právě mezi oficiální
a neoficiální verzí historie se mohou vynořit nové vypravěčské postupy rozvíjející historickou imaginaci a nabízející způsoby, jak lépe reflektovat význam zobrazování minulosti a lépe porozumět podmínkám, ve kterých vznikají a jsou rozšiřovány rozdílné pohledy na historii. 

Kurátor: Russell Roberts, profesor fotografie v European Centre for Photographic Research, University of Wales, Newport

Výstava vznikla ve spolupráci Ffotogallery a University of Wales v Newportu.