RUSSIA. TIMELESS: Bezčasí v současném ruském umění v Centru DOX

4. 10. - 2. 12. 2019
Tisková zpráva ze dne 3. 10. 2019 ke stažení zde

Fotografie ke stažení zde

Centrum současného umění DOX se ve své nové výstavě věnuje tématu bezčasí v současném ruském umění. Výstava RUSSIA. TIMELESS představuje výrazná umělecká stanoviska ze soudobého Ruska, od klasiků kdysi neoficiálního umění až po autory vyjadřující svým dílem pocity generace, která za současného režimu prožila téměř celý svůj dospělý život. Téma bezčasí chápou kurátoři Tomáš Glanc a Anton Litvin v souvislosti výstavy RUSSIA. TIMELESS jako odvěký ruský problém s pojetím historického času a s rolí individua v dějinných procesech. Na jedné straně notoricky selhávají pokusy střízlivě а kriticky interpretovat vlastní minulost, na druhé straně se urputná snaha zajistit Rusku významné místo v budoucnosti světa setkává s ulpíváním v reliktech minulých časů, modelů a režimů, v jejich zvrhlostech a pastech.


Expozice ukazuje pestrou přehlídku různých způsobů inscenace času, jeho směšné i zlověstné dimenze a deviace, strnulost i akceleraci, prolínání časových rovin i konfrontace jevů v empirické realitě s děním v lidské fantazii, na nebi či ve vesmíru. Vystavena jsou díla téměř pěti desítek umělců, řada z nich je v České republice k vidění poprvé. Z výtvarných médií jsou zastoupeny malba, kresba, objekty, videa, filmy, instalace – i multimediální, textilie, výšivky, fotografie, záznamy performancí.

 

„Umělci a umělkyně jsou představeni skromným, velmi selektivně voleným počtem děl, záměrně se vyhýbáme ‚množstevní hierarchii‘ – prezentaci proslulých tvůrců prostřednictvím velkého množství artefaktů na úkor těch méně věhlasných. Výstava ukazuje téma bezčasí za uplynulých šedesát let v podání umělců různých generací a estetických vyznání a chceme je nechat vyznít vedle sebe a spolu – bez dělení na hlavní a vedlejší, to ať každý divák rozhodne za sebe a podle svého,“ podotýká k výběru jeden z kurátorů Tomáš Glanc.

 

V chronologicky nejstarší vrstvě děl se divák setká s pracemi, jež svérázně reagovaly na zastavený čas ruské avantgardy, kterou bylo po období stalinismu nezbytné hledat a znovu objevovat. Při vstupu do výstavního prostoru diváka překvapí transparent připomínající „věčné časy“ ornamentálních komunistických hesel. Je ale podivně lapidární – jen tři písmena ruské verze slova „hurá“ mohou nadšeně vyzdvihovat doslova cokoli. Slogan navíc visí nad mizernými barabiznami na spadnutí. Autor obrazu Oskar Rabin v podobných sám žil – v obci Lianozovo na moskevské periferii v nouzových barácích s několika příbuznými a přáteli vytvořili už na konci 50. let undergroundové společenství, kam se sjížděli o víkendech básníci a malíři, ale i hudebníci a jejich nepočetné publikum, aby pěstovali ruskou kulturu podle svých představ. V roce 1974 se pokusili svá díla vystavit pod širým nebem v jednom moskevském parku. Výstavu přijely na povel KGB zlikvidovat buldozery a Rabin se brzy poté ocitl jako jeden z nejvěhlasnějších představitelů neoficiálního sovětského umění v Paříži, kde žil až do své smrti v roce 2018. 

Ilja Kabakov – nejproslulejší a mezinárodně nejúspěšnější žijící ruský výtvarný umělec a jeden ze zakladatelů moskevského konceptualismu – je na výstavě představen unikátním dílem z roku 1965, úzce souvisejícím s českým prostředím: Kabakovův výjimečně inteligentní a přitom bezprostředně tklivý talent rozpoznal už v 60. letech, kdy umělci bylo teprve něco přes třicet, český teoretik umění Jindřich Chalupecký. Právě jemu umělec osobně věnoval kresbu odvolávající se na evropský modernismus a hledající průnik „za obraz“ – do jiných světů, možná do prázdnoty.

 

Viktor Pivovarov, který od počátku 80. let žije v Praze a dávno vrostl do místního uměleckého prostředí jako jeho významný představitel, aniž ztratil pevné vazby na svá ruská východiska, na výstavě prezentuje svoji vlajkovou loď – žánr alba, který kdysi v Moskvě rozvíjel společně s Iljou Kabakovem. Představen je ovšem i skurilní Spiritistickou seancí z roku 2014, na níž se setkají Stalin s Hitlerem.

 

V nejobsáhlejší části výstavy, věnované stěžejním proudům postsovětského období, jsou představena díla, která se z nejrůznějších estetických a myšlenkových východisek vztahují k dějinným i subjektivním časovým rámcům a objevují pozoruhodné časové jevy – smyčky, skoky, fantazmata, efekty i defekty.


Díla některých mladších autorek a autorů se ve sbírkách velkých muzeí objevila teprve nedávno a do umělecké současnosti se jejich tvůrci nedostali jen cestou akademického vzdělání. Začínali třeba jako graffitisté ve městech daleko od Moskvy a Petrohradu, nebo používají výraziva grafické reportáže z pomezí výtvarného umění a novinářské praxe. Například Viktoria Lomasko ve svých grafických reportážích ukazuje „věčný“ problém ruského soudnictví, o jehož nezávislosti na politické moci nemůže být řeč. Sahá po metodách kreslířské dokumentaristiky, která má svoje kořeny v 19. století a rozvíjela se i v sovětských lágrech. Její „komiks“ není v žádném případě jen zábava a i od klasického pojetí „umění“ a „umělce“ se vědomě distancuje. Stylizuje se do služebné role zaznamenavatelky skutečnosti: i její výjevy z opozičních demonstrací a politických procesů se vždy opírají o empirickou skutečnost, kterou sama viděla a zaznamenala.

 

Výstava RUSSIA. TIMELESS nezdůrazňuje politická a aktivistická témata, jde v ní o uměleckou reflexi dějinného koloběhu a o potíže s východisky z pradávných modelů a vyježděných kolejí. Jednotlivá díla přitom srší nápaditostí, vtipem, uměleckou pronikavostí a myšlenkovou odvahou, jichž je v dnešním Rusku tolik zapotřebí.  

Vystavující umělci


Nikita Alexejev

Vladimir Archipov

Alexandr Brodskij

Anatol Brusilovskij

Erik Bulatov

Alexandr Dolgin

Vladimir Dubosarskij

Eduard Steinberg

Jelagina (Jelaginová) Jelena

Kabakov Ilja

Košljakov Valerij

Kozlov Nikolaj

Kulik Oleg

Kuzkin Andrej

Litvin Anton

Lomasko (Lomasková) Viktorija

Loskutov Arťom

Makarevič Igor

Mastěrkova (Mastěrkovová) Lydia

Mavromatti Oleg

Morozova (Morozovová) Liza

Muratov Damir

Němuchin Vladimir

Oleg Navalnyj

Pepperštejn

Pivovarov Viktor

Pjatnickij Vladimir

Pljušč Ivan

Potapov Vladimir

Potapova (Potapovová) Olga

Prigov Dmitrij

Rabin Oskar

Sapožnikov Sergej

Semjon Agroskin

Slonov Vasilij

Sokol Chaim

Surovova (Surovovová) Polina

The Blue Noses Group

The Blue Soup

Tiškov Leonid

Cvetkov Dmitrij

Vasiljev Oleg

Vladimir Jakovlev

Vladislav Mamyšev – Monro

Jufit Jevgenij

Jusupova (Jusupovová) Iraida

Zacharov Vadim

Zverev Anatolij

Žjoluď (Žjoluďová) Anna


Kurátoři: Tomáš Glanc, Anton Litvin

DOX Prague, a.s