Transgender Me

16. 8. - 17. 9. 2012

Tématem letošní výstavy Transgender Me, jež navazuje na svůj loňský ročník
v pražské galerii NoD, je transgender jako otevřená kategorie, která v sobě slučuje jak osoby, které prošly operativní změnou pohlaví (nebo se na tuto změnu chystají), tak i ty, které o takové změně neuvažují, ale z nějakého důvodu pociťují nesoulad se svým biologickým nebo společenským pohlavím. V takto vymezeném prostředí ztrácí tradiční bipolární dělení na dvě pohlaví význam podobně, jak tomu bylo například v indiánských kulturách, které rozlišovaly genderů hned několik.

Připojte se k události na Facebooku!

Tradičně bývá do kategorie transgender řazen např. crossdressing, tedy oblékání si šatů, které ve společenské konvenci nosí příslušníci opačného pohlaví. Zde dochází k zajímavým paradoxům. Zatímco crossdresing Marlene Dietrich nebo Coco Chanel byl široce společensky akceptován, crossdressing nejmocnějšího muže FBI Edgara Hoovera se omezoval na soukromou a pečlivě utajovanou sféru jeho života. Právě obraz mocného muže v dámských šatech je často v patriarchální společnosti chápán jako symbol ztráty moci.

Výstava představí práce umělců žijících a tvořících na území České
a Slovenské republiky, proto odkrývá jednotlivé aspekty kategorie transgenderu, snaží se naznačit její šíři a současně poodhalit kontext, ve kterém tyto osoby žijí, a pocity, které zažívají. Asi nejširším tématem, které celou výstavu prolíná, je sebereflexe a vyrovnávání se s vlastní odlišností (Jožo Rabara, Lukáš Houdek, Alena Foustková, Jana Polášková). S motivem sebevraždy ve věku, kdy svou identitu hledáme, se potom setkáváme ve dvojici obrazů Jana Gemrota, téma sociálních aspektů a rodiny ve svých analytických snímcích rozehrává Jana Štěpánová. Na výstavě jsou ale také zastoupena další témata jako vztah genderového programování a těla (Michelle Siml) nebo téma glamour, vizuality a formy (Petr Motyčka, Nikola Tačevski, Veronika Nastoupilová, Jakub Gulyás a Lenka Sršňová). Zatímco politické aspekty čteme ve videoinstalaci Tamary Moyzes, se zaujmutím osobního politického stanoviska souvisí gender fuck práce autorek z fanzinu Kvér. Blanka Jakubčíková pak gender fuckové odmítnutí bipolárního dělení osobitě rozvíjí ve svých obrazech a Lenka Klodová ve svém objektu. Kromě jasně definovaných témat je na výstavě také důležitý imaginativní prostor osobní queer poetiky (Mark Ther, Darina Alster, Maroš Rovnák, Eva Pandulová, Jan Miko).  

Kompozice samotné výstavy byla až na 3 výjimky sestavena z již hotových děl, byli osloveni především ti umělci a umělkyně, kteří se tématu věnují. Tento základ je doplněn výběrem prací autorů a autorek přihlášených do otevřené výzvy. Ve dvou případech byly zařazeny práce umělců, kteří se sice tématu dlouhodobě nevěnují, ale jejich vybraná díla s některými aspekty záměru výstavy korespondují.

Vystavující umělci a umělkyně: Darina Alster a Tereza z Davle, Alena Foustková, Jan Gemrot, Jakub Gulyás a Lenka Sršňová, Lukáš Houdek, Blanka Jakubčíková, Lenka Klodová, Jan Miko, Tamara Moyzes, Petr Motyčka, Eva Pandulová, Jana Polášková, Jožo Rabara, Maroš Rovňak, Michelle Siml, Jana Štěpánová, Nikola Tačevski, Mark Ther a další.

Kurátoři výstavy: Michelle Siml a Lukáš Houdek  

K výstavě proběhne bohatý doprovodný program.
DOX Prague, a.s