Argus & Medusa: O naději v těžkých časech

Výstava Argus & Medusa je nepravděpodobně pravdivým příběhem. Nebo spíš jeho zlomkem, zábleskem, ozvěnou. Je to příběh dvě stě let starého obrazu, který je dodnes považován za jedno z nejpůsobivějších uměleckých děl historie. Monumentální plátno s názvem Vor Medúzy (1818–1819), které dnes visí v pařížském Louvru, od svého vzniku nepřestává fascinovat umělce, spisovatele a další tvůrce napříč časem, kulturami a kontinenty. Tato výstava ukazuje, jak dílo podněcuje představivost vizuálních umělců současnosti a odráží tak realitu dnešního světa. 

Když si v červenci roku 1818 mladý francouzský umělec Théodore Géricault oholil hlavu a zavřel se ve svém pařížském ateliéru, byl zcela posedlý myšlenkou zobrazit nedávnou tragickou událost, která otřásla francouzskou společností a zaplavila titulní stránky dobového tisku: Následkem ztroskotání fregaty Méduse u břehů západní Afriky se 147 členů její posádky ocitlo bez dostatečných zásob na provizorním voru, který nakonec opustily záchranné čluny i kapitán lodi a ponechaly jej napospas na otevřeném moři. Během následujících třinácti dnů se trosečníci na voru stali obětmi i pachateli nevýslovných hrůz – násilí, vražd, a dokonce kanibalismu. Zachráněno bylo pouze patnáct z nich.

Géricault zuřivě pracoval dlouhé měsíce a vytvořil mnoho skic této události. Nakonec se rozhodl zobrazit okamžik, kdy přeživší na voru zoufale mávají na záchrannou loď Argus, která je zatím jen nepatrným bodem na obzoru. Argus a Medusa. Chvíle mezi nadějí a zoufalstvím.

Obraz Vor Medúzy si podmanil umělce, jejichž díla představuje tato výstava (ale i mnoho dalších) svou monumentalitou, průlomovou kompozicí i provedením, ale především epickým ztvárněním lidství zasaženého náhlou katastrofou. Géricaultovo dílo umělci chápou jako metaforu současného světa a jeho krizí – od válek, pandemie či migrační krize přes klimatickou změnu, rozpad společenského řádu až po osobní traumata. Zdůrazňují ale i naději, lidskou nezdolnost a schopnost lidského druhu přežít, a to především díky empatii, soucitu a soudržnosti. Jak zvládneme krize a katastrofy, když se naděje scvrkne na malý bod na horizontu? Britský dramatik Tom Stoppard shrnul poselství Voru Medúzy jednoznačně: „Pokud nebudeme držet spolu, jsme v háji.“

Vystavující umělci: Bill Viola, Nikita Kadan, David LaChapelle, Kader Attia, Elfie Semotan, Jakub Špaňhel, Miquel Barceló, Hu Jieming, John Beard, Wolfe von Lenkiewicz, Conrad Botes, Martin Gerboc, Sylvie Choisnel, Banksy, Tom de Freston, Jason deCaires Taylor, Adad Hannah, Joel-Peter Witkin, Karol Radziszewski, Paul McCarthy, Monika & Bohuš Kubinští, Pierre-Désiré Guillemet & Étienne-Antoine-Eugène Ronjat

Zvláštní poděkování za uvedení literárního díla ve výstavě: Julian Barnes

Kurátorka: Michaela Šilpochová