Ellen Jilemnická: Ona

5. 5. - 1. 6. 2014

Výstava v prostorách Archivu výtvarného umění probíhá v rámci projektu Polička.

Vernisáž se uskuteční ve středu 7.5. v 17h.


Tak se odvracím od slov / a hledám jejich skutečnost, / chci se osvobodit / a vstoupit do nepolapitelného prostoru, / kde vše bývá jako stůl se zápachy jara, / kde se nelze podobat únavě ani nechuti. // Protože slova již někde tenkrát lehla popelem

                                                                                   Ellen Jilemnická: Výlet nekončí


Kniha Ellen Jilemnické Ona, kterou máme tu čest nejen představit v Poličce, ale jako Archiv výtvarného umění být i jejím vydavatelem, není autorskou knihou ve smyslu jediného originálu, nýbrž ve smyslu autorství obrazů i slov spojených v celek, v němž jedna složka posouvá druhou kupředu.


V kresbách na první pohled rozpoznáme autorčin nezaměnitelný rukopis – tvar vyčleněný z prostoru šrafovanou plochou – známý nejen z jejích sochařských studií a kresebného doprovodu jejích předchozích básnických sbírek, ale také z povrchu jejích pískovcových soch, kde jemné linie rozechvívají povrch vytvářejíce i v reliéfu objem, hloubku, podstatnou perspektivu. V kresbách je šrafura tvářností pohybu. Pero následuje tvar v jeho dynamice: paže je šrafována ve směru, kam ukazuje, intenzita linií naznačuje sílu gesta, odpovídá situaci, v níž se postava nachází.


Postava v pohybu je hlavním motivem knihy. Bytost, Ona, představuje zobecněnou ženskou, potažmo lidskou zkušenost ontogenetického pohybu, životní cesty; nemá tvář, je abstraktní, všeplatná. Je zachycena v situacích, jimiž každý člověk prochází. Některé jsou znázorněny opět abstraktně – hledání, váhání, bezmoc, únik; jindy konkrétní výjev, detail, okamžik zastupuje obecnější událost. Tak je několik obrazů pohybu symbolem radostného vykročení vstříc životu, vícekrát je tematizována sama cesta, motiv klíče symbolizuje vstup a rozhodnutí. Tento prvek je ostatně znám i ze sochařského díla Jilemnické, stejně jako celý princip zástupného detailu: ruka zastupuje konání, monumentální tvář celou postavu, celá myšlenka je zachycena pomocí jednotlivosti, která neevokuje částečnost, nýbrž novou rovinu obecné platnosti.


Každá kresba je uvedena několika slovy, nedořčeným veršem, které navádějí čtenáře blíž situaci, jejich úhrn lze číst jako báseň, v níž se, stejně jako v námětech kreseb, setkáme se zlomovými událostmi, s momenty dynamickými, stejně jako s obrazy spočinutí, v kontextu životní cesty neméně důležitými.

Elen Jilemnická je známa svými cykly (Okamžiky, Lidské činnosti), které se vyznačují mimo jiné tím, že bezpečně nacházejí sobě náležející formu; tuto vlastnost má i Ona, cyklus, jenž našel své ideální vyjádření nikoli v plastice, nýbrž v kresbě – lehké a vzdušné – která odpovídá toliko naznačenému, křehce nadechnutému slovnímu komentáři.