KAREL NEPRAŠ: Rodina připravená k odjezdu


V roce 2012 uspořádal DOX velkou retrospektivní výstavu předního českého sochaře Karla Nepraše. Letos představí ve spolupráci s rodinou umělce rekonstrukci známého monumentálního sousoší Rodina připravená k odjezdu, které autor vytvořil po návratu ze své krátké emigrace v roce 1969 v rámci Sympozia prostorových forem v Ostravě.

Jasný politický podtext obsažený v názvu díla a odkaz k tématu emigrace ze země okupované vojsky Varšavské smlouvy způsobil, že navzdory peticím za zachování výsledků sympozia padlo sousoší za oběť normalizační hysterii a bylo zničeno. Politický vývoj v Československu po roce 1968 znamenal pro Karla Nepraše dramatické omezení výstavních možností, účasti na mezinárodním uměleckém dění i rozvoje vlastní tvorby.

Obnovení sousoší bylo autorovým velkým přáním, které se jeho rodině podařilo po letech úsilí naplnit. Rekonstrukce sousoší byla realizována v letech 2011 až 2015 . Jedná se o druhý odlitek zhotovený podle originálních plánů a dřevěných modelů 1:1. Nyní ho můžete vidět na tak zvané Sochařské terase u přístupu do vzducholodě Gulliver.
„Už od chvíle, kdy byla Rodina připravená k odjezdu zničena, se táta snažil o její obnovu. Vzhledem k tehdejší politické situaci to nebylo možné, ale ani po revoluci se tak nestalo z důvodu chybějících financí. Koncem 90. let se uvažovalo o jejím případném umístění před Veletržní palác, ale ani to se neuskutečnilo. Poté táta doufal, že by se socha mohla obnovit v souvislosti s chystanou retrospektivou. Z té sešlo, protože zemřel.

Na začátku mi realizace Rodiny připadala natolik náročná a nákladná, že jsem si nedokázala představit, že by vznikla jinak, než ve spolupráci s velkou firmou. Oslovila jsem Třinecké železárny, kde socha původně vznikla. Ale poté jsem se pustila do výroby s několika menšími firmami. Toto řešení (bez sponzora a bez jistoty zkušeností velké firmy) bylo asi náročnější, ale nemusela jsem dělat kompromisy.“

Karolína Neprašová
Karel Nepraš (1932 – 2002) patří k nejvýznamnějším českým umělcům druhé poloviny 20. století. Byl příslušníkem generace, která se zasloužila o rozkvět české výtvarné kultury v 60. letech. Nejprve proslul svým kresleným humorem, z něhož následně vyrůstala i jeho sochařská tvorba. Svou práci charakterizoval jako střetávání humoru a vážnosti. Humor byl v jeho díle nejen uměleckou strategií, ale také obranným mechanismem; byl metodou, jak si zachovat zdravý rozum v absurdní společnosti.