Za slovem

Kde hledat formu pro současnou vizuální poezii? 

To byla základní otázka, kterou si kladla autorka výstavního projektu Barbora Toman Tylová (nar. 1981). Do vymezeného problému vstoupila z pozice grafického designu. Tak jako samotná vizuální poezie je průnikovou oblastí slova a obrazu, tak také Tylovou zvolené výrazové prostředky hledají možnosti, jak nově zasáhnout do vztahu mezi obrazovým a čteným, viděným a myšleným. Jednu z možných odpovědí nalezla Barbora Tylová v pozdním díle nestorky české vizuální poezie Bohumily Grögerové (nar. 1921), která se ve svém stáří spojeném se ztrátou zraku, vrátila k tradičnímu psaní. Životní příběh básnířky píšící „ve tmě“, ale nevzdávající se tvorby, se stal Tylové východiskem pro vizuální interpretaci jejích textů. Z knihy Rukopis (2008) vybrala věty a slova, v nich pak sledovala vztah mezi redukcí jazyka a obrazovými asociacemi vedoucími k zesílení komprimovaného příběhu. Slova nechala na způsob kouzelných zaříkávadel zářit do tmy. Vytvořila na toto téma soubor datově upravovaných textových fotogramů, kde jsou hlavními komponenty světlo a čas. Pracovně je nazvala „básně psané světlem“.

Vedle fotogramů jsou vystaveny také černobílé dokumentární fotografie z návštěv básnířky. Součástí celého projektu je rozsáhlejší rozhovor, který vedla Barbora Tylová s Bohumilou Grögerovou, a jehož výstupem bude připravovaná knižní publikace. Výstava promlouvá jako dvojí reprezentace. Je poctou stárnoucí umělkyni, která obhajuje svobodu a smysl tvorby i za podmínek, které by pro jiné byly nepřekonatelné. Zároveň je obhajobou samotného sdělování vloženého do slov, v nichž přebývá, a skrze něž jsme schopni vzájemného sdílení. Projekt se dotýká důležité role experimentu v poezii i obraze, ale také poukazuje na nezpochybnitelnou existenci prostoru pro další svobodný pohyb tvorby, i pro možnosti návratů zpět. „Velmi bych to nepřála lidskému pokolení, aby přestalo číst, aby přestalo psát básně, psát vůbec, malovat. Tohle vše kdyby skončilo, tak přestaneme být lidmi“, konstatuje v rozhovoru Bohumila Grögerová.

Petr Vaňous / kurátor

Vernisáž: 30. 5. od 18h