Cena Jindřicha Chalupeckého 2010
4. 11. 2010 – 17. 1. 2011
Do letošního ročníku soutěže bylo nominováno či přihlášeno celkem 80 výtvarníků a skupin, tedy nejvíce v dosavadní historii soutěže. Mezinárodní porota z nich vybrala následující jména: dvojice Vasil Artamonov a Alexey Klyuykov, Václav Magid, Jakub Matuška, Alice Nikitinová a další dvojice David Böhm a Jiří Franta. Výstava prací finalistů nazvaná Finále 2011 v Centru současného umění DOX. Letošní laureát bude vybrán v průběhu výstavy. Slavnostní ceremoniál a předání ceny se uskuteční 23. listopadu 2010, dramaturgie večera proběhne pod vedením umělce Michala Pěchoučka.
Ve stejném termínu se bude konat také výstava všech dosavadních laureátů Ceny Jindřicha Chalupeckého Laureáti 20 let, kde budou představeny práce dosavadních dvaceti nositelů ceny. K výstavě bude vydán reprezentativní katalog shrnující dvacet let existence soutěže.
Třetí výroční výstavou se stane historické připomenutí osobnosti Jindřicha Chalupeckého nazvané Archiv Chalupecký. K výročí založení Společnosti Jindřicha Chalupeckého se rovněž připravuje rozhlasový a filmový dokument. V letošním roce by se Jindřich Chalupecký dožil 100 let, od jeho smrti uplynulo právě 20 let. Soutěž je určena pro mladé české výtvarné umělce, kterým není víc než pětatřicet let. Laureát získá padesát tisíc korun na svůj další umělecký rozvoj, šestitýdenní stipendijní pobyt v New Yorku a jedno sto tisíc korun na realizaci výstavy, projektu nebo katalogu během roku 2010. Cena Jindřicha Chalupeckého byla založena v květnu 1990 z podnětu dramatika a spisovatele Václava Havla, malíře Theodora Pištěka
a básníka a výtvarného umělce Jiřího Koláře. Prvním vítězem se stal Vladimír Kokolia, oceněním se pyšní řada dalších umělců, kteří dnes patří k české špičce.
Vasil Artamonov (1980) a Alexey Klyuykov (1983) byli vybráni pro konsistentní kvalitu jejich díla, které zahrnuje širokou škálu médií od performancí, instalací, malířství, sochařství až k sociálním projektům. Tito umělci demonstrují hlubokou znalost historie umění a reagují na impulsy z minulosti, hlavně futurismu a suprematismu. Historii umění používají jako rámec svého průzkumu a svou prací reagují na politické otázky související
s vývojem demokratických systémů a kapitalistických ekonomik v bývalém sovětském bloku.
David Böhm (1982) a Jiří Franta (1978) jsou mezi finalisty již podruhé. Jejich společná práce opět zaujala porotu nejen díky svému dokonalému formálnímu zpracování i pro angažovanost autorů v oblasti sociálních
a kulturních otázek. Jejich společné projekty jsou inspirovány street artem
a graffiti, zároveň reagují na institucionální kontext umění. Komise přihlédla
k jejich loňské „neviditelné“ prezentaci, kde bylo možné vidět dílo pouze za účasti diváka. Umělci požívají kresbu a instalaci k akcentaci jevů, které běžně zůstávají skryté našemu vnímání.
V případě Václava Magida (1979) porota ocenila konceptuální kvality jeho práce, schopnost propojování souvislostí a referencí na vysoké intelektuální úrovni, kdy s jemnou ironií podrobuje skutečnost racionální analýze a jeho soustředěný zájem o vybrané situace má i sociální přesahy. Porota také vzala v úvahu Magidovu kurátorskou a teoretickou práci, která je - ať už v kontextu jeho vlastní tvorby, ale i pro formování místní umělecké scény klíčová.
Jakub Matuška (1981) uplatňuje ve své práci streetartový přístup v rámci monumentálního malířství. Jeho zajímavá estetika a malířské schopnosti jsou patrné v klasických obrazech na plátně, která přesně kompozičně
i formálně buduje. Dosahuje jasného, silného a bohatého výrazu s popově surrealistickým vyzněním. Porotu jeho dílo zaujalo a přesvědčilo svou malířskou kvalitou a osobitou poetikou.
Alice Nikitinová (1979) transformuje ve svých obrazech, objektech
a instalacích každodenní zkušenosti. Vstup do jedné z jejích instalací působí jako bychom se dívali přes zvětšovací sklo. Vytváří abstraktní svět, který je redukovaný až k základům existence. Humorným způsobem a s použitím piktogramů jej koncipuje jako protiklad záplavy pohyblivých obrazů
a nepotřebných impulsů, která nás denně obklopují. Její pojetí malby zaujalo komisi díky soustředěnému přístupu a eliminaci všech nepotřebných prvků.
V mnohých ohledech odkazuje na dílo Kazimira Maleviče a tím ke svým kořenům.
Složení odborné poroty:
Susanne Altmann, nezávislá kurátorka, Německo, předsedkyně poroty
Ondřej Chrobák, kurátor, Galerie Středočeského kraje
Mira Keratová, kurátorka a teoretička umění, Slovenská republika
Pavel Liška, rektor VŠUP, Česká republika
Martin Mainer, umělec, Česká republika
Joanna Mytkowska, ředitelka Muzea moderního umění ve Varšavě, Polsko
Elizabeth M. Grady, kurátorka, The Bronx Museum of the Arts, USA
Expozice Laureáti 20 let
Výstava dvaceti laureátů CJCH představí práce všech vítězů od roku 1990 do roku 2009. Na jejich dílech je patrné, jak se česká umělecká scéna vyvíjía proměňuje. Katalog výstavy dokumentuje názory jednotlivých oceněných autorů na Chalupeckého odkaz, význam ceny i jejich vzájemné vztahy. Konfrontační ráz odpovědí je zajímavý právě v kontextu střetu jednotlivých prací v prostoru hlavní výstavní haly centra DOX.
Vystavující umělci:
Vladimír Kokolia (1990), František Skála (1991), Michal Nesázal (1992), Martin Mainer (1993), Michal Gabriel (1994), Petr Nikl (1995), Kateřina Vincourová (1996), Jiří Příhoda (1997), Jiří Černický (1998), Lukáš Rittstein (1999), David Černý (2000), Tomáš Vaněk (2001), Markéta Othová (2002), Michal Pěchouček (2003), Kateřina Šedá (2005), Barbora Klímová (2006), Eva Koťátková (2007), Radim Labuda (2008), Jiří Skála (2009).
Kurátorka výstavy: Lenka Lindaurová
Expozice Archiv Chalupecký
Co zbude po kritikovi umění? Knihy, katalogy, články, korespondence, fotografie, slovníková hesla, bibliografický soupis i vzpomínky současníků. Jak dát podobným materiálům smysl? Jak s jejich pomocí přiblížit komplikovanou osobnost a její význam? Výstava v prostorách Archivu výtvarného umění DOX představí chronologicky seřazenou, avšak jinak neuspořádanou koláž fotografií a textů, jež přiblíží život a dílo Jindřicha Chalupeckého. Součástí výstavy bude i aktualizované heslo Chalupecký
v informačním systému abART.
Autoři výstavy: Tomáš Pospiszyl a Petr Babák