JOSEF ŽÁČEK: Šepoty

30. 6. – 30. 9. 2011

„Neradostný je svět, který nám Žáček svými obrazy ukazuje. Ale proč by měl být radostný? Malířův sv. František je stínem sv. Františka, stínem temným. Děj, v Žáčkových obrazech nesporně důležitý a významný, je zmrazen už technikou, kterou malíř používá. Smývá to, co namaloval a maluje to znova, objekty jeho malby provázejí jejich stínové obrysy.


V podstatě všechny Žáčkovy obrazy jsou zneklidňující. Krása chvění neklidu, který v nich je, zdůrazňuje a zvýrazňuje. Snaží se zakrývat nebo naopak odhalovat hrůzu, v níž žijeme.


Některými ze svých cyklů malíř upozorňuje na skutečnosti, kterých bychom si, nebýt jeho, ani nevšimli. Kdo z nás slyšel o Přímořských partyzánech
z ruského Dálného Východu, s jejichž ikonami nás malíř konfrontuje?


Žáček nám opět ukazuje, že není důležitá jenom malba, ani samo o sobě to, co je namalováno. Teprve v jejich těsném spojení můžeme skrze jeho obrysy spatřit křehkost světa, jeho chmurnou krásu.“

Ivan M. Jirous

Josef Žáček se narodil v roce 1951 v Praze. V letech 1977 – 1983 studoval malbu na pražské Akademii výtvarných umění. Kromě čtyř desítek samostatných výstav se zúčastnil více než padesáti skupinových výstav, například v Los Angeles, Lisabonu, Berlíně, Washingtonu nebo Rotterdamu. V roce 1992 prezentoval svou tvorbu v Pavilonu umění v rámci Světové výstavy EXPO ve španělské Seville. Je zastoupen mimo jiné ve sbírkách Národní galerie v Praze, Galerie výtvarného umění v Roudnici nad Labem, Severočeské galerie výtvarného umění v Litoměřicích, Východočeské galerie
v Pardubicích a v soukromých sbírkách v Čechách i v zahraničí.
Žije a pracuje v Praze.

„ … okřídlené postavy se v jakémsi katatonickém tranzu pohybují odnikud nikam, v abstraktním vzduchoprázdnu napřahují ruce, které jsou vybízející, prosící, žehnající i přikazující zároveň. Bosé nohy a asketické cáry oděvů ostře kontrastují s až mimozemsky konturovanými hlavami. V tomto cyklu je prostor nefunkční a čas zbytečný, všechny teorie selhávají, definice jsou směšné, nic konkrétního nevymyslíme. Je lhostejné jsou-li to andělé spásy nebo poslové zkázy. Žáčkova výstava má název Šepoty, ale spíš se jedná
o tlumený řev do vlastního nitra.“
 
Milan Kozelka