Light Sculptures: České stolní lampy 1950-1990

Kolektiv OKOLO uvádí výstavu představující kurátorský výběr některých stolních lamp, které v tomto období vznikly v bývalém Československu, respektive na území dnešní České republiky. Výstava není akademickou retrospektivou představující tuto problematiku vědecky, ale spíše volným výběrem zachycující stylový vývoj této typologie na příkladu některých významných tvůrců či samostatných jedinečných návrhů.
Expozice chronologicky začíná v padesátých letech, kdy měl československý průmyslový a interiérový design tu výhodu, že se nemusel striktně podřizovat dobovému socialistickému realismu a historismu v takové míře jako volné výtvarné umění. V oblasti designu osvětlení se čeští autoři přiklání ke stylu mezinárodního modernismu, který v designu a architektuře zavládnl téměř
v celém tehdejším civilizovaném světě. Design osvětlení se v tomto kontextu často sleduje principy moderního výtvarného umění, především abstrakce
a nastupujícího kinetického umění, které je však v bývalém Československu značně potlačeno zmíněným socialistickým realismem. Lampy se tak podobně jako tehdejší sklářská tvorba  stávají jedním z možných zhmotnění modernistických myšlenek, které byly ve volném umění na čas zcela potlačeny.
Svítidla jsou subtilními sochami se světelnou funkcí. Ať už je to tvorba výrobních družstev jako byla Napako, Drupol, Lidokov nebo Zukov či řemeslně vyráběná světla přímo jednotlivými autory - Alenou Novákovou, Antonínem Hepnarem a dalšími, estetika a způsob navrhování se v mnohém blíží modernistickým kreacím jak evropských, tak i amerických autorů. Formy se podobají, ale kvalita provedení často zůstává bohužel daleko za skvělými díly francouzských či italských návrhářů Angela Lelliho, Gino Sarfattiho, Borise Lacroix, Michela Buffeta nebo Jacques Binyho. Ušlechtilé kovy a detailní zpracování vystřídaly náhražky a podprůměrná kvalita socialistické výroby. Jakousi výjimkou z tohoto průměru může být na výstavě prezentovaná unikátní stolní lampa v návrhu Jaroslava Anýže, potomka slavné předválečné značky na výrobu svítidel. Jeho lampa pro národní podnik Lustry, Kamenický Šenov je technicky i esteticky rafinovanou kombinací tří různých materiálů: podstavec je vyroben z porcelánu podniku Ditmar Urbach, tělo z kovu a stínítko ze skla.
I další lampy od designérů Josefa Hůrky nebo Pavla Gruse a dalších jsou přes některé své výrobní nedostatky velmi elegantní a po výtvarné stránce skvěle zvládnuté. S konfrontací skvělého výtvarného návrhu a nedokonalého provedení se ostatně český design bude potýkat téměř celé období komunistického režimu. Organická dekorativní estetika tzv. bruselského stylu, který byl v Československu tak pojmenován v souvislosti se světovou výstavou v Bruselu v roce 1958, převládá až do pozdních šedesátých let
a stolní lampičky nejrůznějších elegantních subtilních tvarů vyrobené ve zmíněných výrobních družstvech jsou toho nejlepším dokladem. 
Až v sedmdesátých letech přicházejí nové podněty, zjednodušování
a zmonumentalizování nových forem. V této i pozdější době osmdesátých let zde vyčnívá tvorba především designérů/​umělců/​řemeslníků Růženy Žertové 
a Antonína Hepnara. Jejich unikátní světla, která vyráběli přímo jejich autoři ve velmi limitovaných edicích korespondují s tehdejším zájmem o space-​age design či minimalismus. V mnohém bychom jistě objevili souvislosti
s tehdejším dekorativním designem evropských tvůrců Michel Boyer, Maria Pergay, Kim Moltzer či Boris Tabakoff, jejichž díla byla též spíše spojena 
s malosériovým a velmi omezeným způsobem produkce. Vlivy futuristického italského designu Joe Colomba a dalších nebo spíše jen jejich dobová přítomnost je též zřejmá. U Antonína Hepnara, který začíná později experimentovat i s halogenem a velmi minimalistickými tvary se vše odehrává v podobě dřevěných soustružených tvarů, zatímco u brněnské architektky Růženy Žertové naopak zase v kovu.