Paralelní prostory: Dokumentace neoficiálních výtvarných akcí 80. let

80. léta byla ve znamení pomalé změny společenského a kulturního klimatu. Umění bylo rozdělené na proudy oficiální, respektované úřady a proudy méně oficiální, spíše soukromé, nucené čelit byrokratickému, kulturnímu i politickému tlaku. Oba proudy koexistovaly vedle sebe a jejich prolínáním se vytvořila poměrně široká šedá zóna, která umožňovala existenci v podstatě všem umělcům. Z dnešního pohledu se tehdejší výtvarná scéna jeví trochu jako zastavená v čase, ale pod povrchem tzv. oficiálního umění žila pestrými a rozsáhlými aktivitami. Výtvarníci ignorovaní státními a svazovými institucemi si vytvořili vlastní subkulturu, která suplovala tradiční kritiku, média, výstavní prostory, a umožňovala tolik důležitá výtvarná konfrontační setkání. Umění, vykázané do klauzury se paradoxně dostalo do těsnějšího kontaktu s diváky. 

Akce zasazené do neobvyklých míst (tenisové kurty, chmelnice, městské dvory a průjezdy, soukromé byty, ateliéry, haly a chodby vědeckých ústavů apod.), bojovaly sice s nepochopením, odporem a šikanou ze strany úřadů, byly ale svobodnější než oficiální svazové výstavy, a často přitáhly zájem širší veřejnosti. Fotografická dokumentace má historickou dokumentační hodnotu, a zároveň zaznamenává průběh akce. Často je jediným dokumentem, který zůstal po krátkodobých projektech vytvořených pro daný prostor. Zachycuje dobovou atmosféru, touhu vystavovat, první vystoupení mladých umělců, srovnání s díly starších kolegů, způsob instalace, snahu o zapojení do veřejného života, hledaní nových výrazových forem a svobodného prostoru.

www.fotografestival.cz
www.artarchiv.cz