Pode Bal: Malík Urvi II

Skupina Pode Bal připravila po deseti letech pokračování své slavné
a kontroverzní výstavy Malík Urvi. Výstava proběhla v lednu 2000 v galerii Václava Špály, kde bylo vystaveno 36 portrétů bývalých spolupracovníků StB, KGB, důstojníků StB a komunistických kádrů, kteří se vyznačovali tím, že po revoluci nadále zaujímali důležitá místa v české společnosti. Součástí portrétů byly životopisy informující o předrevolučních i porevolučních aktivitách těchto osob. Výstava měla neobvykle velkou návštěvnost a vyvolala nebývalý společenský a mediální ohlas. Projekt rozpoutal debatu v uměleckých kruzích a stal se zásadním počinem v tvorbě zaměřené na politicko-sociální aspekty od Sametové revoluce.

Současný projekt skupiny Pode Bal, MALÍK URVI II, je sestaven z 31 portrétů soudců a státních zástupců, kteří se aktivně angažovali v politických procesech minulého režimu. Jedná se o stále aktivní zaměstnance české justice. 

Podklady jednotlivých exponátů tvoří koláž z rozsudků, sdělení VONS a jiných zdrojů, ze kterých autoři projektu čerpali při své rešerši. Na podkladech kolážovaných zdrojů lze přečíst zpracované anotace jednotlivých kauz politických procesů minulého režimu. Na obrazech dominují velké portréty jednotlivých aktérů těchto procesů, kreslené lihovou fixou. Přibližně u desítky obrazů uvidíme, namísto kreseb, bílou barvou namalované duchy. „Sehnat fotografie soudců byl velký problém. Někteří byli ale úplně nedosažitelní
a v případě státních zástupců se jednalo o nadlidský úkol. Pokud by nám někdo v průběhu výstavy poslal fotografie, exponáty podle nich dokončíme," říká Petr Motyčka ze skupiny Pode Bal.

Výběr jednotlivých osob je pouhým vzorkem mnoha událostí, které měly příliš komplexní charakter, než aby se daly jednoznačně interpretovat. Jak při zahájení projektu Malík Urvi ve Špálově galerii v roce 2000 podotkl Ivan Medek, kdyby měla výstava zahrnovat všechny podobné „vzorky", bylo by jich mnohem víc. Historie jednotlivých vystavených soudců a státních zástupců není žádným objevem, jde o veřejně dostupné a většinou už dříve mnohokrát zveřejněné informace. Výstava nemá ambici přinášet dosud neznámé případy. Stejně jako v prvním projektu z roku 2000 jedná se především
o recyklaci a koncentraci známých informací a práci s nimi jako s materiálem pro umělecký kontext galerie.

Projekt Pode Balu Malík urvi II je především sondou do nastavení současného systému. Každý systém si dokáže vytvořit "specialisty", pomocí kterých realizuje svou moc. Někteří soudci, kteří soudili politické procesy totalitního režimu, nerušeně soudí i dnes, dvacet let po pádu komunismu,
a rozhodují o osudech lidí. Jsou to například soudci Horváthová, Mjartan, Rudý, Drápal, Rejfek, Buriánová, Švec, Lišková…

Výbor pro ochranu nespravedlivě stíhaných se mnohé z nich marně pokoušel v roce 1993 odvolat. Tehdejší ministr spravedlnosti Jiří Novák se za ně postavil. Zřejmě věděl, že je nový systém bude ještě potřebovat. Od té doby žádný politik nebyl schopen tento kartelový systém narušit. Účast těchto specialistů v současném systému znamená logicky zásadní věc: systém, který staví na funkční integraci správců násilí totalitního systému je nastaven tak, aby se mohl k aplikaci takového násilí vrátit.

Vyjádření členů skupiny Pode Bal:

Michal Šiml:
"Po vystavení Malík Urvi v r. 2000 se strhla lavina reakcí. Kritici často komentovali výběr jednotlivců (proč ten a ten a proč ne tamten). Stejně jako tehdy, i tentokrát se jedná především o sondu do systému, a proto je škála vybraných jedinců a jejich zapojení do tehdejších politických procesů dosti široká."

Petr Motyčka:
"Výstava není o minulosti. Prostřednictvím reflexe minulých politických procesů se vyjadřuje k nastavení současného systému. Komunističtí soudci a prokurátoři, kteří soudili politické procesy totalitního systému, nemají dnes
v justici co pohledávat. Svým zdokumentovaným jednáním prokázali, že jsou vhodnými nástroji jakékoliv politické poptávky. Systém, který staví na funkční integraci správců násilí totalitního systému je nastaven tak, aby se mohl
k aplikaci takového násilí vrátit."

POZNÁMKA:
"Informační autonomie soudce v otázkách týkajících se jeho profesní minulosti neexistuje."
(z nálezu Ústavního soudu zn. IV. ÚS 23/05, ze dne 26.7.2007)
Někteří současně působící soudci a státní zástupci vystupovali v rolích komunistických prokurátorů a soudců politických procesů před rokem 1989. Ačkoliv je požadavek vyrovnání se s totalitní minulostí pořád ještě často nárokován, doposud nevznikla konzistentní antologie aktérů justičního systému minulého režimu. Sporadické snahy o získání odpovědí současně působících pracovníků justice ohledně jejich minulosti narážejí na stavovskou bariéru mlčení. Soudci si dokonce vzájemně kryjí záda jako nějací účastníci kartelu. V současných kauzách iniciovaných Tomášem Pecinou a Petrem Zídkem soudci rozhodli, že na požadavky o informacích týkajících se minulosti dnešních soudců nemá veřejnost nárok. Co dělali soudci JUDr. Průcha, JUDr. Vlašín a JUDr. Kamlach, kteří se rozhodli krýt stavovskou minulost svých kolegů před rokem 1989 navzdory nálezu Ústavního soudu?

Diskuse se skupinou Pode Bal (Michal Šiml, Antonín Kopp, Petr Motyčka)
o projektu, jeho vývoji a reflexi se uskuteční 12. dubna 2010 v 18h v centru DOX. Diskutovat budou členové skupiny Pode Bal, Leoš Válka (ředitel DOX)
a Jiří Ševčík (teoretik umění).