Salon umění - malba

4. – 25. 5. 2012

Výstava Salon umění – malba vznikla na základě otevřené výzvy umělcům
a široké veřejnosti Vystav své dílo v DOXu! Do otevřené výzvy se přihlásilo
535 účastníků s celkem 1132 díly, která byla představena na výstavní ploše 1000m2.

Hlasování o nejlepší vystavené dílo proběhlo na Facebooku centra DOX:  http://www.facebook.com/DOXPrague.cz
Formálním absolutním vítězem hlasování o nejlepší dílo ve výstavě Salon umění se stal Teodor Buzu s 5 hlasy z expozice a 2411 hlasy z FB. Gratulujeme k efektivnímu využití sociálních sítí!
Cenu za nejvyšší počet hlasů návštěvníků DOXu získává Patrik Hábl, který nasbíral celkem 252 hlasů ve výstavě a 609 hlasů na Facebooku. Je tak jediným účastníkem Salonu umění, který se umístil v první dvacítce jak na FB, tak v expozici, kde získal absolutně nejvyšší počet hlasů návštěvníků galerie!
Celkem bylo za dobu trvání výstavy uděleno 2670 hlasů ve výstavě a 16 318 hlasů na Facebooku, tabulku s jejich celkovým součtem si můžete stáhnout
v pdf seřazenou abecedně podle příjmení autora, podle počtu hlasů v expozici a podle počtu hlasů na FB.
Děkujeme všem hlasujícím!

Počátky uměleckých salonů nalezneme ve Francii druhé poloviny 
17. století ve výstavách konaných pod královským patronátem Académie royale de peinture et de sculpture. Salon byl oficiální výstavou francouzské Akademie výtvarných umění v Paříži (Académie des beaux-arts) a jeho vliv na vývoj výstavní praxe a umělecké kritiky je chápán jako zcela zásadní: pařížské salony byly vůbec prvními veřejnými výstavami výtvarného umění. Od druhé poloviny 18. století do roku 1890 byl pařížský salon největší uměleckou přehlídkou v západním světě a jeho vliv na reputaci umělce a styl jeho tvorby byl zcela zásadní. Do první poloviny 18. století měli v kontextu salonů možnost vystavovat výhradně členové francouzské Akademie, do Francouzské revoluce pouze francouzští umělci, posléze se však pravidla uvolnila a salony byly zpřístupněny i dalším autorům, jejichž výběr však stále podléhal odborné porotě, složené z klíčových představitelů pařížské Akademie. Na počátku 
19. století zažíval pařížský Salon svůj největší rozkvět a jeho vliv na evropské umění dosáhl vrcholu, konzervativní založení akademické poroty však předurčilo jeho pozvolný pád. Nepochopení pro nové směry, jakými byl například realismus a impresionismus, vedlo roku 1863 ke vzniku takzvaného Salonu zamítnutých (Salon des refusés) a roku 1884 Salon nezávislých (Salon des indépendants), které lze chápat jako kolébku moderního umění. 
Výstava svou koncepcí instalace obrazů v několika řadách nad sebou navazuje na instalace pařížských salonů. Principem otevřené účasti však připomíná Salon nezávislý, který razil heslo „žádná porota, žádné ceny“. Vystavená díla zde nepodléhají komisnímu výběru, ani jakékoliv klasifikaci či hierarchii. Salon umění je demokratickým prostorem, prostorem veřejné účasti a kritiky.