Sladkost smrti: Pohled do Archivu III - parte

„Je mi chladno a sladko. To je sladkost smrti. Jak to řeknete mému otci?“ 
(Georges Bizet, +1875)

Smrt je tradičně chápána jako rozchod životního principu (duše) s tělem. V obecném filozofickém pohledu je bytí a smrt součástí téhož procesu a nemělo by mezi ně být a priori kladeno dělítko; teprve objev a definice času v mladém paleolitu (čas lovců) vymezují naše pojetí smrti, a to včetně strachu z ní. 

S vědomím konečnosti se jednotlivé lidské kultury vyrovnávaly a vyrovnávají pomocí náboženství, rituálů a vzorců chování, které odrážejí specifické představy o smrti a posmrtném životě. Prakticky každá kultura si vytvořila ze smrti významný bod svých náboženských představ a pohřební rituály patřily
k důležitým projevům společenské sounáležitosti. Proč naše vysoce technologizovaná společnost tyto rituály opouští? Je to snaha o vytěsnění smrti z našeho vědomí? Pro moderní kulturu založenou na představě o neustálém vývoji a pokroku se smrt stala nepříjemnou komplikací. Snad proto je smrt a všechno co s ní souvisí, jako nemoci a stárnutí, odsouváno nejen na okraj vědomí, ale i na okraj zájmu společnosti. Souvisí to s odduchovněním života, kulturní migrací a vědeckým pokrokem? Ve věčně mladé společnosti není místo pro staré a nemocné, natož pro smrt. Odpoutali jsme se od smrti, ale jen v představách. Zpřetrhali jsme stará pouta, ale smrt s námi zůstala.

Výstava   Sladkost smrti  z cyklu  Pohled do archivu , má tentokrát podtitul Parte . Výstava refelektuje téma konce života, je mementem mori. Smuteční oznámení českých výtvarných umělců jsou jedním z mnoha typů dokumentů, které Archiv výtvarného umění shromažďuje a formou výstav představuje veřejnosti. Zároveň je to pomník zesnulým výtvarníkům. Nechtěli jsme vystavit jenom parte, ale připomenout i rituály, které odchod člověka doprovázejí.  Do výstavy jsou proto zahrnuty fotografie Radoslava Kratiny , který v polovině 80. let zachycoval pomíjivou krásu hrobů na pražských Olšanských hřbitovech. Typologií funerální plastiky se zabývají i fotografie Miroslava Urbana , snímky pořizované od 70. let na stovkách hřbitovů v Čechách i ve světě. Makabrózní sbírku hřbitovní estetiky doplňují tři krátké Urbanovy filmy odkazující k smrti, minulosti, devastaci, zániku. Fotografie z pohřbů z rodinného alba Lucie Kalátové ukazují, jak vypadaly pohřební rituály před 65 lety na malém městě. Dokument  Poslední místa člověka  natočený Janem Kuntošem a Lucií Kalátovou ve strašnickém krematoriu přibližuje dnešní technologii smrti, fotografie Jana Lesáka z cyklu  Spalovač  pořízené v krematoriu v Pardubicích citují český kultovní film Juraje Herze  Spalovač mrtvol  natočený v roce 1968 na obou místech. Občanské sdružení Archiv výtvarného umění shromažďuje, zpracovává a zpřístuňuje dokumenty a informace o výtvarném umění. Na adrese www.artarchiv.cz/abart provozuje vlastní databázový systém abART. abART rozlišuje kolem 180 typů dokumentů. Cyklus výstav Pohled do archivu představuje ve vybraných ukázkách jednotlivé skupiny. V Archivu je uloženo a v abARTu zpracováno přes 400 úmrtních oznámení výtvarných umělců.

Kurátoři výstavy: Lucie Kalátová a Jan Kuntoš 

citace: Antropologický slovník, J. Malina, J. Unger: 
www.is.muni.cz/do/sci/UAntrBiol/el/antropos/index.html