Vladimír Havlík: Prostorové knihy

Výstava probíhá v prostorách Archivu výtvarného umění v rámci projektu Polička/​Shelf.

Ačkoli se realizuje v řadě žánrů výtvarné tvorby, je Vladimír Havlík (1959) primárně performer, tedy tvůrce, pro něhož je proces hlavním materiálem a komunikační rozměr díla má zásadní význam.

Havlíkovy knihy, které vznikaly ve stejné době jako performance prvního období jeho tvorby, tedy od konce 70. do konce 80. let, doplňují akční výstupy této myšlenkové etapy, především svou zcela odlišnou, prostorovo-​časovou povahou. Svou roli zde hraje také průběhovost – návaznost jednoho okamžiku na druhý, která je důležitá v performance, ale stejně tak charakterizuje i knihu: už její otevření znamená souslednost dvou pohledů, každé další obrácení listu něco dodává. Kniha i performance mají procesuální charakter.

Jedna skupina Havlíkových knih je přímo postavena na tomto principu, nápověď – dopověď. Metafora sestávající ze slovní narážky v názvu a obrazového nebo věcného dořečení po otevření knihy. Tyto práce mají většinou lehčí, ironizující nebo sebeironizující ráz (Definice smůly obsahující reklamační lístek číslo 13, Jak jsem slíbil, co jsem nesplnil s autorovým pionýrským průkazem včetně pionýrského slibu atd.). Knihy pracující v průběhu svých stran s kreslenou čarou nebo protaženým vláknem odpovídají hlubší akci. Linie je formální prvek, jejž Havlík v performancích i knihách detailně zkoumal v řadě obměn. Její důležitou vlastností je, že tvoří příležitost pro pohyb, jeden z nejdůležitějších a nejpřirozenějších procesů a současně, vedle prostoru, jeden z nejvýznamnějších prostředků procesuální tvorby.

Ve své práci Havlík upozorňuje na skutečnou prostorovost knihy, která se nejlépe vyjevuje při obracení stran. Havlíkovu nit volně probíhající celou knihou lze na některém místě vytáhnout a vzdálit daleko mimo knižní blok, takže na jiném místě se zcela napne a udržuje strany v určitém úhlu. Kratší nitě, které se kříží na jednotlivých dvojstranách, spočívají při úplném otevření knihy na nakreslených přímkách. Dvojbarevná, střídavě černá a bílá nit se na bílé stránce objevuje a mizí, křivka je přerušena a náhle pokračuje, černý úsek visí v prostoru zdánlivě bez doteku s knihou.

Havlíkovy knihy nám ukazují, že základní výtvarný postup – kresba, se nemusí nutně odehrávat v ploše. Může z ní pohybem vystoupit do prostoru a podivuhodný předmět – kniha, bude jak nástrojem, tak dějištěm tohoto jevu.

Kurátorka: Lucie Rohanová