Začátek konce
2. 2. – 1. 3. 2015
Vernisáž: 2. 2. v 17h
„Nepatřím k těm, kdo opovrhují sny. Svět bez snů by poklesl na nulu – byl by ztracen. Ten, kdo v dávné době, ve světě absolutismu snil o demokracii, ten byl věru hrdina – a my dnes poznáváme nádheru jeho snů.“
Louis Henry Sullivan (Výchova, 1902)
V srpnu 2014 jsme v Poličce / Shelf měli možnost zamyslet se nad tím, co hmotného může přetrvat z života realizovaného převážně v nehmotné sféře, nad cestami věcí v čase a prostoru. Také teď se nám otvírá podobná možnost vypravit se zpět – avšak o něco dál a obecněji, byť opět individuálním prostřednictvím.
Stejnou nezbadatelnou cestou jako album papírových skládaček se nám teď dostává do rukou jiné album – album obrázků z cesty. I ono pochází z pozůstalosti rodiny literárního vědce Jiřího Pistoria a kunsthistorika Miloše Pistoria; nevíme, kdo je sestavil, ale jistě někdo aspoň o generaci starší, patentové datum alba i datace některých snímků ukazují na první roky 20. století.
Album v moderní formě připomíná záznam z kavalírské cesty – autor se ovšem nevypravil po panovnických a šlechtických dvorech Itálie či Francie, nýbrž do míst, kde spatřoval poučení a inspiraci člověk tehdejší doby, do Nového světa. Neměl zřejmě k dispozici fotoaparát, pečlivě proto sbíral pohlednice navštívených míst – viděl Washington, Niagarské vodopády, „Žlutokamenný park“… nejvíce zaujat byl však zřetelně Chicagem.
Americké město na přelomu století se prezentuje zejména fotografiemi svých veřejných a obchodních budov – nádraží, nemocnic, škol, především však mnohoúčelových staveb – mrakodrapů.
Železobeton umožnil vytvořit jedny z největších staveb vzniklých kdy lidskou rukou – chicagské mrakodrapy konce 19. století se výškou blíží věžím evropských katedrál – a pozdější, Chicagem inspirované budovy po celém světě, je ovšem několikrát přesahují. Fyzická velikost je aspekt, jejž nelze prostě přehlédnout ani přehlížet – co to znamená, jestliže tím největším, co jsme s to postavit, je administrativní budova?
O počátcích této stavební a životní formy nás s dnes nedosažitelnou jasností zpravují 100 let staré kolorované pohlednice ničím větším dosud nezastíněných budov hledících s majestátním optimismem vstříc 20. století…
Kurátorka: Lucie Rohanová