Aleš Šteger: Neverend

„Čtenáři často říkají, že moje psaní má mnoho různých podob. Mé knihy a mé další umělecké projekty jsou v mých očích velmi úzce propojeny a bez ohledu na formu tvoří jeden celek. Rád překračuji umělecké hranice. Rád dělám nové věci, o kterých jsem donedávna jen snil,“ říká o své tvorbě nejčtenější slovinský spisovatel současnosti Aleš Šteger.

V rozhovoru s Petrem Vizinou autor spolu s překladatelem Liborem Doležánem představí svůj nejnovější román Neverend (česky 2022, Větrné mlýny).

„Svět přes noc povadl jako velmi sražené, při příliš vysoké teplotě vyprané vlněné oblečení. Všechno je moc malé, nikde žádný východ. Sobeckost, úzkost, kdekdo se pokouší ochránit své fantomy. Nejraději bych už vůbec neotevírala okna a dveře. Ve vzduchu je nenávist a mně se zdá, že se tím nakazím, že mě to otráví, jakmile překročím práh.“ To je pocit mladé spisovatelky, která uprostřed vyhrocené a nebývale populistické volební kampaně ve Slovinsku právě prožívá autorskou, milostnou i finanční krizi. Aby se uživila, ujímá se výuky tvůrčího psaní pro vězně z jugoslávské války. Demonstrace, nepokoje, společenské napětí okolo vzrůstá a ona uniká ke své nové práci a díky tomu k tvorbě. Světy vně a uvnitř, uvnitř a vně se začnou prolínat. 

Zatímco s ní váleční vězni sdílí své příběhy a zkušenosti, ona sama začíná psát historický román, který vypráví o přátelství botaniků Giovanni Antonia Scopoliho a Carla Linného, ​​o Scopoliho cestě válkou zpustošenou Evropou v 18. století a prvním banánu vypěstovaném na evropské půdě. Neverend je příběh o tom, co by se mohlo stát, kdybychom ztratili paměť a podlehli líbivým deklamacím, které na nás útočí z mediálních tribun. Pokud už se tak nestalo.