Almanach Secese
5. 9. – 3. 10. 2016
Výstava knihy probíhá v prostoru
Archivu výtvarného umění
v rámci projektu
Polička. Vernisáž se uskuteční v pondělí 5. 9. v 17:00 hodin.
Almanach Secese
vydal Stanislav Kostka Neumann roku 1896. Sborník, který tvoří
příspěvky šestadvaceti autorů, je doplněn předmluvou vydavatele a
doslovem Arnošta Procházky. Že jde o knihu neobyčejnou, pozná citlivý
čtenář již na pohled. Knížka má pečlivou, křehkou ale velmi živou
typografickou úpravu, kompozice stran je vzdušná a jednotlivé výtisky
jsou číslované. Z hlediska sběratelství jde dnes o vzácnou bibliofilii.
Vzácnou knihu ze sbírky Archivu výtvarného umění ale rozhodně nevlastnil žádný bibliofil. Jejím majitelem byl spíše kritický čtenář, který neváhal opatřit stránky četnými poznámkami a postřehy psanými plnicím perem (například na straně 39 k básni Františka Merty: „Vše ovšem opsáno dle francouzských, tou dobou již ve Francii nemoderních vzorů.“). A pravděpodobně to byl také rodič nadaného chlapce, který si knihu vybral jako skicák - a vyzdobil ji mnoha pestrobarevnými kresbami.
Na straně 35 se Julius Alois Koráb loučí s mládím. Mládí však také sem našlo cestu zpátky. Přivezl jej automobil s řidičem v cylindru, nakreslený dětskou rukou hned vedle. Takových náhod nejdete v knize mnoho. Jsou půvabné a poetické - a přeci, atmosféra veršů je s nimi již dočista jiná. Almanach secese byl malým umělcem nepochybně poničen. Čistá úprava stránek nepočítala s reji vojáčků, rytířů, ponorek či automobilů. Literatury se ale v tomto případě opravdu nikdo neptal. Jedinečnost dětské kresby je právě v bezprostřednosti, ve svobodě, s níž dítě vstupuje do světa okolo sebe a která mu jako jedinému dovolí porušovat bez viny dočista všechny zákazy.
Vzácnou knihu ze sbírky Archivu výtvarného umění ale rozhodně nevlastnil žádný bibliofil. Jejím majitelem byl spíše kritický čtenář, který neváhal opatřit stránky četnými poznámkami a postřehy psanými plnicím perem (například na straně 39 k básni Františka Merty: „Vše ovšem opsáno dle francouzských, tou dobou již ve Francii nemoderních vzorů.“). A pravděpodobně to byl také rodič nadaného chlapce, který si knihu vybral jako skicák - a vyzdobil ji mnoha pestrobarevnými kresbami.
Na straně 35 se Julius Alois Koráb loučí s mládím. Mládí však také sem našlo cestu zpátky. Přivezl jej automobil s řidičem v cylindru, nakreslený dětskou rukou hned vedle. Takových náhod nejdete v knize mnoho. Jsou půvabné a poetické - a přeci, atmosféra veršů je s nimi již dočista jiná. Almanach secese byl malým umělcem nepochybně poničen. Čistá úprava stránek nepočítala s reji vojáčků, rytířů, ponorek či automobilů. Literatury se ale v tomto případě opravdu nikdo neptal. Jedinečnost dětské kresby je právě v bezprostřednosti, ve svobodě, s níž dítě vstupuje do světa okolo sebe a která mu jako jedinému dovolí porušovat bez viny dočista všechny zákazy.
