Eva Maceková – Skicáky

Nezbadám, proč zahynuli ptáci,

po nich uschlo vše, nač sedali -"

Hlady po zpěvu! jen hlady po zpěvu!

Jan Kameník: Bezmocná věštkyně (Zápisky v noci)

Krám je vyjedený – k dostání jsou jen zbytky. Drobky a skvrny po omáčce, pár stopek petržele, suchý kus okurky, soustíčko sýra. Právě tak k probuzení hladu. Ani nic, ani dost. Málo.

Jeden ze skicáků v Poličce Evy Macekové je vyjedenou hostinou. Talíře na stránkách čekají na servírku. Bylo to dobré? Anebo to nebylo k jídlu? Kdo tu večeřel či snídal? Tvorba Evy Macekové zahrnuje mnohé. Její malba, ilustrace, oděvy a objekty vznikají po nocích. Přichází ze tmy. Bizarní, fantastické, úzkostné či nasazující si naivistickou masku končí v Evině světě špatně anebo ještě hůře – nijak. Přesto je její brutalita někdy téměř něžná. Protože důvěrně známá. Bloudění postaviček z komiksů je provázeno marností a trapnem, krátká dramata a malé smrti plují v duze, apokalypsy jsou bizarní a hrdinové jejich příběhů naivní, s velkýma důvěřivýma očima.

Polička Archivu výtvarného umění představuje jen malou část autorčiny tvorby. Ve skicácích zde nabízí pohled na čistou, dokončenou ilustraci a paralelně také prezentuje dvě knihy – sbírky, které autorka vytvořila ještě za studií ilustrace na pražské UMPRUM.

Konceptem skicáku je obyčejně záznam. Skica smí být nezávazná, svobodná, definitivní tvar hledající, myšlenku teprve formující a formulující. Slovo skica pochází z italského schizzare – tedy nahodit, švihnout. A jak praví slovník, snad se opírá také o latinské schedium, jež označuje spatra řečenou myšlenku. Nezřídka skicák prozrazuje zdroje, inspiraci, zachycuje průběh tvorby v letu stran. Také prostor knihy je průběhový, listování jí probíhá v čase. Skicák je obrazový deník konečného díla, jeho konceptu. A Evina stylizace se zde mění – jako by byla jazykem, který autorka hledá. Skicák umožňuje nahlédnout příčiny toho jazyka, pomáhá porozumět mu.

Eviny skicáky jsou divoké a nesourodé. Možná však prozrazují původ myšlenky a vypovídají o jejích motivech více, nežli čisté, dokončené ilustrace. V tištěných publikacích se punková Eva mění v profesionálku. Skicáky se však jednotné stylizaci vymykají, jsou směsí mnoha různých, nejednotné a vrstevnaté ve způsobech vnímání a vyjádření.

Manipulovaný skicák a transformovaný deník jsou jedněmi z mnoha podob autorské knihy. Eva Maceková zachycuje svými akvarely vyjedených talířů holou skutečnost. Podobně jako Ed Ruscha jen vyjímá a sbírá. Druhý sešit v bravurní kresbě dokumentuje sbírku fotografických aktů. Oba tyto skicáky jsou nedokončené. Jako jedny z mála neobsahují příběhy, pády. Jsou lyrické. A i taková umí být Eva Maceková.

Kurátorka: Anna Pleštilová