Ida Vaculková Čermáková - Viděla jsem srnečku

Výstava knihy probíhá v prostoru Archivu výtvarného umění v rámci projektu Polička.
Poslední Polička tohoto roku je věnována náčrtníkům Idy Čermákové, sedmileté dívenky, která v dospělosti stala malířkou a keramičkou Idou Vaculkovou. Což však v době vzniku náčrtníků ještě nikdo nemohl tušit.
Dva školní sešity nebyly tehdy ničím výjimečné. Ida je pokreslila v druhé třídě dívčí obecné školy v Uherském Hradišti. V kalendáři se psal rok 1927. Na stránkách obou sešitů dívka zachycuje svoje bezprostřední okolí. Domov, cestu do školy, maminku která vaří oběd, kuchyňské nádobí, ale i například pohádku o Smolíčkovi. Na kresbách jsou věci tak obyčejné, jako je parní lokomotiva, kachlová kamna, sekání dříví nebo setkání s vozkou.
Své kresby Ida Čermáková bez výjimky dokončila a často také popsala. Její svět je ucelený a má řád – a to nikoli v sobě samém. Tento pořádek je jednak dílem dětství, pro které je celý svět domovem a domov celým světem. A částečně je možná již tehdy formován i z vlastní vůle budoucí umělkyně, která se pokouší své okolí skrze kresbu uchopit.

Autorka vystavených náčrtníků se později kreslení věnovala stále pilněji a v roce 1939 se zapsala na České vysoké učení technické v Praze ke studiu profesury kreslení a výtvarné výchovy v ateliéru Oldřicha Blažíčka a Cyrila Boudy. Vysoká škola byla však ještě téhož roku uzavřena a mladá malířka se po návratu do Uherského Hradiště vdala za keramika a výtvarného umělce Vladimíra Vaculku, jehož postřednictvím se také poprvé seznámila s keramikou a začala modelovat první vlastní plastiky.