Jan M. Tomeš – básně

Výstava se koná v rámci projektu Polička v prostorách Archivu výtvarného umění.

Vernisáž: 3. 7. od 17h

Dech léta široký v korunách stromů vane.

V hlubokých zahradách svítí dům – Provždy dané

je jeho místo: v nás. Je z kamenů našich cest

I to, co vzdaluje, zdá se jen sem vždy vést

cestou, jež uhýbá, ztrácí se v travách, mizí

a ještě příliš často bloudíme trochu cizí

marnými útěky (prach střevíců návratu!)

Dům. Příliš daleký – a nikde snad – Čeká tu –

Čeká nás. A zatím my…

Jan Marius Tomeš: Dům (Staré zahrady)

Dům, patrně tentýž, jenž stojí uprostřed starých zahrad. Kunštátský dům básníka, kunsthistorika a esejisty Jana M. Tomeše je východiskem i přímo materií knihy Michaely Pospíšilové Králové (*1982), členky Tomešovy rodiny. Knihy, která chce prostor domu pronést časem – nikoli jako fyzicky trvající dům, ale jako prostředí života.

Rodinný dům je zde viděn ne jako architektonický typ, ale jako jeden z druhů lidských sídel předávaný mezi lidmi různých dob kontinuálně, tedy včetně paměti.

Kniha čtenáři nabízí pohled do souboru digitálních koláží fotografií z rodinného archivu a vlastních záběrů předmětů domu. Prostory otvírané autorčinými fotokolážemi na sebe navazují podle logiky domu a do jeho místností také lze vstoupit v různém pořadí.

Na fotografiích ještě doznívají hlasy básníků, jako byl Klement Bochořák, František Halas, Ludvík Kundera, fotografie však evokují spíš už jen jména než lidi.

Osobní prožitek vyprchává, vzpomínka se zobecňuje. Fotografie i model letadla jsou už víc dobovými rekvizitami a povědomí o aviatické vášni Jana M. Tomeše se stává vedlejším. Skácelova příležitostná báseň na pohlednici už je pouze zajímavostí literární historie.

Jen díky nim jsme však s to ještě skrze knihu vstoupit do času jejich života.

Kurátorka: Lucie Rohanová