Jaroslav Zaorálek - z knihovny překladatele
7. 8. – 4. 9. 2017
Výstava představující osobní památníčky probíhá v prostoru
Archivu výtvarného umění
v rámci projektu
Polička/Shelf.
Jaká je cena knihy?
Jaroslav Zaorálek (1896 – 1947)
s knihami prožil celý život.
Překládal především z francouzštiny, ale také z němčiny, italštiny, angličtiny a španělštiny.
Věnoval se všem literárním žánrům a kromě oceňovaných překladů vydal také vlastní sbírku lidových rčení. Lze tedy beze sporu tvrdit, že tento vzdělaný muž cenu knih znal. Byly mu drahé. A bezpochyby by je nikdy úmyslně neničil.
A přeci tituly z jeho knihovny připomínají salát, jehož listy drží
pohromadě jen s pomocí boží a dvou kousků staré leukoplasti, protože po
hřbetu dávno nezbylo ani stopy. A to i v případě prvních vydání s
osobním věnováním autora.
Vezme-li čtenář do rukou Zaorálkův výtisk sebraných spisů J. A. Rimbauda v překladu Vítězslava Nezvala, zmocní se ho neklid. Jak se to mohlo stát? Kniha je úplná, její vazba se ale užíváním zcela rozpadla a rohy stran se zakulatily. Do samotného textu pak čtenář vepsal četné poznámky a komentáře, jejichž význam čtenáři dovysvětlí teprve Nezvalovo poděkování v závěrečné poznámce. Jde o titul, na jehož překladu Zaorálek spolupracoval – a v jehož korekturách nedovedl skončit ani po jeho vydání.
A podobně je tomu v případě mnoha dalších svazků z překladatelovy knihovny. Žádný z nich nebyl poškozen úmyslně či z nedbalosti. Nejsou pomačkané či polité kávou. Když jimi zalistujete, brzy si uvědomíte, že původní majitel dělal právě to co vy. Probíral se jimi a četl. Jen mnohem častěji a déle, po mnoho hodin a mnoho let.
Kniha je smrtelná, tak jako je smrtelné umělecké dílo, prohlásil Milan Knížák. Sám proto kdysi vytvářel své Knihy dokumentů, které se před čtenáři chrání, jsou ukryté do desek z betonu a střepů. Jak se však naplní život knihy, nebude-li čtena? Čtení knih není jejich ničením – ale právě naopak. Je jejich životem. A život těch, které se rozpadnou na prach v rukou čtenáře, byl naplněný.
Tato smrtelnost knihy snad také poukazuje na její život. Knihy nejsou věci . Je v nich uchována paměť, umožňují návrat a myšlenky, samy o sobě pomíjivé a křehké, získávají jejich prostřednictvím pro nás tolik potřebný tvar a trvání. Spisovatel v knize překonává vzdálenosti, umožňuje nám putovat. I krajina duše se ale vztahuje k té skutečné. A proto dokud čtenář knihu neuchopí, nevyjme z police, zůstane pro něj němá. Jízdenka propadne a na prázdniny se pojede na Mácháč. Co z něj však zbude – bez Karla Hynka Máchy?
Vezme-li čtenář do rukou Zaorálkův výtisk sebraných spisů J. A. Rimbauda v překladu Vítězslava Nezvala, zmocní se ho neklid. Jak se to mohlo stát? Kniha je úplná, její vazba se ale užíváním zcela rozpadla a rohy stran se zakulatily. Do samotného textu pak čtenář vepsal četné poznámky a komentáře, jejichž význam čtenáři dovysvětlí teprve Nezvalovo poděkování v závěrečné poznámce. Jde o titul, na jehož překladu Zaorálek spolupracoval – a v jehož korekturách nedovedl skončit ani po jeho vydání.
A podobně je tomu v případě mnoha dalších svazků z překladatelovy knihovny. Žádný z nich nebyl poškozen úmyslně či z nedbalosti. Nejsou pomačkané či polité kávou. Když jimi zalistujete, brzy si uvědomíte, že původní majitel dělal právě to co vy. Probíral se jimi a četl. Jen mnohem častěji a déle, po mnoho hodin a mnoho let.
Kniha je smrtelná, tak jako je smrtelné umělecké dílo, prohlásil Milan Knížák. Sám proto kdysi vytvářel své Knihy dokumentů, které se před čtenáři chrání, jsou ukryté do desek z betonu a střepů. Jak se však naplní život knihy, nebude-li čtena? Čtení knih není jejich ničením – ale právě naopak. Je jejich životem. A život těch, které se rozpadnou na prach v rukou čtenáře, byl naplněný.
Tato smrtelnost knihy snad také poukazuje na její život. Knihy nejsou věci . Je v nich uchována paměť, umožňují návrat a myšlenky, samy o sobě pomíjivé a křehké, získávají jejich prostřednictvím pro nás tolik potřebný tvar a trvání. Spisovatel v knize překonává vzdálenosti, umožňuje nám putovat. I krajina duše se ale vztahuje k té skutečné. A proto dokud čtenář knihu neuchopí, nevyjme z police, zůstane pro něj němá. Jízdenka propadne a na prázdniny se pojede na Mácháč. Co z něj však zbude – bez Karla Hynka Máchy?
