Jindřich Novák: V menším průměru

Výstava představující osobní památníčky probíhá v prostoru Archivu výtvarného umění v rámci projektu Polička/​Shelf.
Polička je rozměrem nevelký prostor, v němž Vám předkládáme knihy - neknihy. Díla, která do obyčejných polic často nezapadnou. Nevejdou se. A to nikoli pouhým rozměrem.
Pět tlustých svazků Jindřicha Nováka (1923 - 2011) nezapadá ani do knihovny, ani do díla svého autora. Červencová Polička představuje svazky vzniklé z makulatur pozvánek, jejichž rubové stránky pokreslil autor pomocí Inspira - neboli spirografu. Tento nástroj umožňuje vytvářet velký, nikoli však neomezený počet efektních tvarů podobných květině či mandale. Ve chvíli, kdy se hra oblíbená dětmi a jejich rodiči dostává do rukou Jindřiha Nováka, jdou ale žerty stranou. Pět svazků zde sestává výhradně z nespočtu mechanicky vytvořených a pedantsky očíslovaných obrazců. A čtenářovo okouzení tak brzy střídá zneklidnění. 
Žert brzy pomíjí, je dílem okamžiku - provázen lehkostí, nezřídka bez sdělení. Knihy Jindřicha Nováka jsou ale vázány masivními knihařskými šrouby. A tucty kreseb v nich jsou označeny kódy. Číslicemi, které odkazují k použité kombinaci nástrojů a činí z celku jakousi encyklopedii ornamentů, jejichž tvary jsou předem určené. Nikoli umělcem, ale výrobcem hračky.
Koncept knih je tak zdánlivě prostý. Ruce umělce 'odpočívají' ve službě nástroje. Možná v rytmu automatické kresby odpočívá také duch. Na to však mechanické, jednoduché kresby propisovací tužkou příliš nápadně asociují experimentální poezii 70. let. Básně řízené vzorcem, později generované počítači. Samotné pracovní postupy jsou si podobné v racionalitě. A proč ta poezie? Vždyť Jindřich Novák zde přese všechno kreslí rukou. Tisíckrát krouží květ za květem a knihu po knize. Jeho důsledné a vytrvalé konání není bezcitné. Je tvorbou pro sebe. Zůstává stranou a němé, nevystaveno a nevysvětleno. Lze jej číst bez obsahu - a lze v něm obsah vyčíst. Lze jej chápat jako projev mánie - spíše však podobá se Kolářovým Básním ticha. A přeci stojí v Novákově díle bez kontextu…
Anna Pleštilová