Metafyzika a zoufalství

Výstava Viktora Pivovarova (1937) Metafyzika a zoufalství prezentuje autorovy práce z posledních let doplněné albem z roku 2005. Všechna díla mají v DOXu svoji výstavní premiéru.

Expozici uvozuje album Filosofovi, Dopis č. 3. Viktor Pivovarov použil knížečku, kterou vytvořil Daniil Charms v roce 1937 (mimochodem, ve stejném roce se narodil sám umělec) a přepracoval ji do specifické umělecké formy alba. Charms, jak je pro něj typické, v knížečce kombinuje absurdní humor s vážnou tematikou. Zabývá se tím, jak dopadne člověk, pokud se nechá ovládnout těmi nejnižšími pudy. Největší počet vystavených obrazů je z cyklu Básníci a múzy. Koresponduje s obdobím, kdy Viktora Pivovarova skutečně múzy obkroužily a napsal soubor básní. Autobiograficky laděný cyklus představuje různé podoby a cesty inspirace a líčí všechna možná utrpení i radosti spojené se vznikem uměleckého díla, ať již literárního, nebo vizuálního. S nadhledem a specifickým humorem ukazuje, jak složitě a skrze jaká duševní i fyzická utrpení se často rodí ona povznášející metafyzická díla.

V závěru výstavy se obloukem vracíme k Daniilu Charmsovi. Cyklus Metafyzika a zoufalství, který dal název celé výstavě, opět ukazuje, jak to dopadne, když člověka ovládnou nejnižší pudy jako chamtivost, nenávist a zloba. Může pak rozpoutat i válku. Součástí obrazů jsou skutečné novinové zprávy, které informují o válečných hrůzách na Ukrajině. Metafyzické obrázky s texty jakoby nesouvisí a vyvstává tak otázka, zda je vůbec možné na pozadí těchto děsivých událostí psát básně nebo malovat obrazy?

Kurátorka: Máša Pivovarová

Viktor Pivovarov (* 14. ledna 1937, Moskva), absolvent Polygrafického institutu, obor ilustrace a knižní grafika. Od 70. let se věnuje především volné tvorbě. Pracuje v ucelených obrazových cyklech a spolu s Iljou Kabakovem vytvořil osobitou uměleckou formu album, která originálním způsobem propojuje slovo a obraz. Text začleňuje Pivovarov i do svých obrazových cyklů, případně tvoří pouze textové obrazy. Stal se tak jedním ze zakladatelů moskevské konceptuální školy.
Od roku 1982 žije v Praze, kde se ocitl, díky Jindřichu Chalupeckému i své ženě Mileně Slavické, v podobném uměleckém prostředí jako v Moskvě, tedy v prostředí neoficiálních umělců. Stal se členem Nové skupiny. Po revoluci spolu s Adrienou Šimotovou, Václavem Stratilem a Milenou Slavickou založil a řídil galerii Pi-Pi-Art, která sídlila v suterénu Topičova domu na Národní třídě. Graficky i koncepčně se podílel na podobě časopisu Výtvarné umění.
Velké samostatné výstavy umělce se konaly v Galerii Rudolfinum (1996), NGP (2021) nebo v Domě umění města Brna (2022), v Ifa-Gallery v Berlíně (2001) nebo v Moskevském muzeu současného umění (2006 a 2011). Jeho díla jsou zastoupena ve významných světových galeriích (Tate Gallery v Londýně, Centre Georges Pompidou v Paříži) i soukromých sbírkách.