Ať máte jasno, než vás rozptýlíme
Vstupné: 250 Kč základní | 170 Kč snížené pro studenty a seniory
Délka představení: 70 minut
Prosíme choďte včas. Návštěvníci nebudou po zahájení představení vpuštěni do sálu
Centrum současného umění DOX
Poupětova 1, Praha 7
Ukázat na mapě
Slova, která mi nepatří.
Muž a žena u konce svých sil na pobřeží moře. Čas se zastavil. Vynořují se jen útržky vzpomínek. Nelze zůstat, nelze odejít. Nelze mluvit, nelze mlčet. A pocity? Beckettovská variace divadelního spolku Jedl. Jan Nebeský se po čtvrt století, kdy vznikla v Divadle Komedie jeho slavná inscenace Konec hry, vrací k Samuelu Beckettovi. Tentokrát jde o autorské uchopení beckettovských témat a motivů.
Při příležitosti 30. výročí úmrtí Samuela Becketta, fascinujícího dramatika, prozaika a nositele Nobelovy ceny za literaturu, Centrum DOX oslovilo divadelního režiséra Jana Nebeského, který se výrazně podílel na výjimečné éře Divadla Komedie v druhé polovině devadesátých let. Svou hloubkou pohledu na svět a realitu, svým porozuměním má Nebeský k dramatikovi Beckettovi tak blízko jako málokterý český činoherní režisér. Nebeský svým výrazným tvůrčím rukopisem přetváří beckettovská témata a motivy do experimentální činohry s názvem Pan Pros s podtitulem Slova, která mi nepatří, jež bylo v prostorách Centra DOX uvedeno v premiéře 2. října 2019.
scénář: Lucie Trmíková
spolupráce na scénáři: Kristýna Nebeská
režie: Jan Nebeský
scéna: Anders Grønlien
kostýmy: Jana Preková
hudba: Aleš Březina
hudební spolupráce: Clarinet Factory
hrají: David Prachař, Lucie Trmíková a Clarinet Factory
Tvorba spolku JEDL, který tvoří režisér Jan Nebeský, herečka a scenáristka Lucie Trmíková a herec David Prachař, je poctou absolutní svobodě v tvorbě a zcela souzní s programovou linií Centra DOX v oblasti živého umění nabízet půdu pro vzájemně obohacující setkání a znejistit alespoň na chvíli obvyklé způsoby vnímání. Centrum DOX tímto také realizuje strategii koprodukční podpory českých tvůrců s nezaměnitelným uměleckým přístupem a přispívá ke vzniku nových děl na hranici žánrů.
Jan Nebeský je nejen v kontextu českého divadla neobyčejným režisérem s nezaměnitelným scénickým rukopisem. Recenzenti vyzdvihují jeho bezbřehou obrazotvornost. Vystudoval obor režie na pražské DAMU, působil v Činoherním klubu, výrazně se zapsal do dějin Divadla Komedie. Od roku 2002 působí v Národním divadle, v Divadle Na zábradlí a v dalších pražských scénách. Jan Nebeský je držitelem řady ocenění, např. Ceny Alfréda Radoka za rok 2004 za režii inscenace Z cizoty (Divadlo Na Zábradlí) nebo Ceny divadelní kritiky za rok 2017 za režii inscenace Deník zloděje (Divadelní společnost Masopust).
Lucie Trmíková vystudovala herectví na DAMU. Byla v angažmá v Činoherním klubu, v Divadle Komedie, od roku 2002 je na volné noze a spolupracuje s mnohými divadly, působí jako televizní a filmová herečka a divadelní a televizní scenáristka. Na jevišti ztvárňuje mnoho poloh, od maximálního ztišení k maximální možné expresi. Lucie Trmíková je držitelkou ceny Alfréda Radoka za ženský herecký výkon za roli Terezky v inscenaci Terezka (Divadlo Komedie) v roce 1997. Roku 2019 získala za roli Anny v inscenaci Soukromé rozhovory (divadelní spolek Jedl Praha) Cenu Thálie v kategorii činohra – ženy.
David Prachař absolvoval herectví na DAMU. Determinující pro jeho jevištní působení byla zejména spolupráce s režiséry Janem Grossmanem, Janem Nebeským a Michalem Dočekalem, hrál mj. v Činoherním klubu a Divadle Komedie, od roku 2002 je stálým členem činohry Národního divadla. V roce 2001 obdržel Cenu Alfréda Radoka za titulní roli v Tragické historii o doktoru Faustovi (Divadlo Komedie) a Cenu Thálie 2006 za mimořádný mužský herecký výkon v inscenaci Novecento – Magické piano (Divadlo Viola).
Anders Grønlien je norský konceptuální umělec, tvůrce prostorových instalací, grafik a malíř, k inscenaci Pan Pros vytvořil scénografii. Vystudoval Akademii výtvarného umění v Praze: konceptuální umění u prof. Miloše Šejna a malbu u doc. Vladimíra Skrepla a doc. Jiřího Kovandy. Absolvoval v roce 2009 a v Praze působil až do roku 2013, v současnosti žije a tvoří střídavě v Norsku a ve Španělsku. Anders sólově vystavoval v Norsku, ve Španělsku, ve Francii a v USA, v České republice se již konala celá řada jeho výstav: např. v Galerii AVU, Meetfactory, v Galerii Středočeského kraje GASK nebo v Centru pro současné umění Futura.
Clarinet Factory je čtyřčlenné hudební těleso, které v roce 2019 slaví dvacet pět let na scéně. Čtveřice Jindřich Pavliš, Vojtěch Nýdl, Luděk Boura a Petr „Pepíno“ Valášek se od interpretace klasiky a jazzu brzy posunuli k experimentům napříč hudebními žánry, od aranžování ke komponování, k touze hudbou sdělovat a komunikovat nezávisle na žánrech či generační příslušnosti. Clarinet Factory během své dosavadní kariéry spolupracovali také s Bobby McFerrinem, Janou Koubkovou, Filharmonií Brno, PKF Prague Philharmonia, Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Radkou Fišarovou, Ivou Bittovou; s Lenkou Dusilovou a Beatou Hlavenkovou ve společném projektu Eternal Seekers; s Tata Bojs, Floexem či Joe Achesonem z Hidden Orchestra. V řadě site-specific vystoupení spolupracovali s intermediálním umělcem Petrem Niklem a legendárním perkusionistou Alanem Vitoušem. Mezi další milníky v kariéře Clarinet Factory pak patří hudba k filmům
Hidden Things či Smrtelné historky – část Maják (2016), vítězství v prestižní soutěži
International Songwriting Competition v americkém Nashvillu se skladbou Orlík. Od roku 2014 vystupují Clarinet Factory pravidelně také s taneční skupinou VerTeDance ve společném projektu „Korekce“, který sklízí úspěchy a skvělé recenze doslova po celém světě a od svého vzniku již získal mnoho prestižních cen.
Partner
Projekt byl podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska.