Evidence zájmových osob.StB

Dalším projektem je připomínka dob normalizace, která představí katalogy
a plakáty uměleckých výstav tehdejší doby. Komorní výstava Společnou cestou I. - katalogy svazových výstav a úkolových akcí 70. a 80. let – probíhá do 31. 12. 2009, a Společnou cestou II. - dokumentace výstav a úkolových akcí (fotografie a reprodukovaná díla z akcí) – se uskuteční ve dnech 6.1. – 28.2.2010. Výstavy připravil Archiv výtvarného umění ve spolupráci s centrem DOX, kde nyní Archiv působí.

Evidence zájmových osob (EZO)
Elektronická databáze StB

EZO vytvářela v druhé polovině osmdesátých let Státní bezpečnost jako páteř svého budoucího elektronického informačního systému. Záznamy vkládané do této databáze pocházejí zejména z papírové ústřední operativní evidence předlistopadové tajné policie, kde bylo v polovině osmdesátých let uloženo okolo 800 000 karet. Projekt EZO vypracovali v prosinci 1986 zástupci různých složek tajné policie.

Podle původního harmonogramu měla být databáze EZO zkušebně spuštěna v lednu 1990. EZO mělo sloužit jako vyhledávací informační systém
k osobám, o které se StB z různých důvodů zajímala a které různým způsobem sledovala nebo jich ke sledování využívala. Databáze k nim obsahuje řadu informací, mezi nejdůležitější patří odkazy na registrační či archivní čísla spisů, záznamy o zájmu vybraných složek tajné policie či o udělených prověrkách (především styk se státním tajemstvím).

Podle slovenského Ústavu paměti národa obsahuje EZO záznamy k více než 777 tisícům osobám. V současnosti je tato evidence používána pro vyhledávání spisů Archivem bezpečnostních složek, který ji převzal jako archivní pomůcku od ministerstva vnitra. V tomto kontextu je možné EZO vnímat jako unikátní klíč k archivním dokumentům někdejší komunistické tajné policie.

V roce 2009 byly základní údaje z EZO publikovány na internetovém portálu www.svazky.cz a vzbudily mimořádný zájem veřejnosti.

Oběti komunistického režimu

Statistická čísla na jedné straně sice vypovídají jen velmi málo o konkrétních lidských osudech, na straně druhé dokládají represivní podstatu komunistického režimu v Československu. Na počátku padesátých let bylo ve státě s 12,6 milionu obyvatel okolo 420 táborů a vězení. Z politických důvodů bylo v letech 1948–1960 popraveno celkem 244 osob (mezi nimiž bylo také několik bývalých vysokých funkcionářů komunistické strany). V letech 1949–1961 prošlo trestaneckými pracovními tábory při uranových dolech přibližně 70 000 vězňů a administrativním rozhodnutím bylo v letech 1948–1953 zařazeno do táborů nucených prací okolo 21 440 osob. Ve vězeňských zařízeních zemřelo v letech 1948–1989 okolo 4 200 vězňů a na hranicích nalezlo v letech 1948–1989 smrt nejméně 282 lidí, kteří se v tomto období pokusili dostat do svobodného světa. Jen v roce 1948 bylo do vazby vzato okolo 3 000 osob a okolo 7 000 lidí bylo obviněno z „protistátních trestných činů“.

Po roce 1968 bylo z politických důvodů zbaveno různých funkcí v politických a společenských organizacích okolo 700 000 osob. Existenčně nebo sociálně (propuštěno ze zaměstnání či přeřazeno na méně kvalifikovanou práci) bylo postiženo okolo 300 000 – 350 000 osob. V roce 1990 bylo plošně soudně rehabilitováno okolo 260 000 osob, mezi nimiž byly desetitisíce osob, které opustily Československo z politických důvodů. Za nastolení a uskutečnění tohoto represivního systému je odpovědná především komunistická strana, jejímiž řadami prošlo více než šest milionů členů. Počet jejích členů a kandidátů se ovšem v různých etapách proměňoval. Nejvyššího počtu dosáhl na konci čtyřicátých let, kdy se členská základna pohybovala okolo dvou milionů osob. Na konci roku 1966 dosáhl přibližného počtu 1 689 000 členů a kandidátů, aby po razantních čistkách v souvislosti se srpnovou okupací poklesl na konci roku 1970 na 1 194 000 osob. Do komunistické strany ovšem v dalších necelých dvaceti letech vstoupily další statisíce lidí, jak dokládá číslo z počátku roku 1989 (1 721 000 osob).