Škola v DOXu

19. 2. 2022, 10:00

Vzdělávání bez limitů, program se začátkem a koncem

Kdy? V sobotu 19. února od 10 do 14 hodin

Pro koho? Pro učitele a odbornou veřejnost

Kolik stojí? Zdarma, rezervace místa je potřeba

Kde? V Centru DOX v budově B1 v prostorech výstavního projektu #DATAMAZE

Workshop se koná v rámci Festivalu umění a kreativity ve vzdělávání.

Centrum současného umění DOX
Poupětova 1, Praha 7
Ukázat na mapě

Workshop pro pedagogy a další zájemce z řad veřejnosti vychází z osvědčené možnosti zažít si program pro studenty na vlastní kůži. Dvě dlouhodobě spolupracující instituce připravily dvojici programů s následnou reflexí.

10–11.30 | Ohromný kotouč slunce
„Pamatuju si zástup lidí v zasněžené krajině… a na obzoru blížící se kanonádu. Boom! Russen. Schnell! Vedou nás k hrobům. Postřílí nás… Kvůli tomu jsme přežili až doteď? Halt! Prásk! My jsme zůstávaly pozadu. Já a maminka. ‚Hněte sebou, svině židovský!‘“ Tak začíná příběh židovské dívky Anny F. nazvaný Ohromný kotouč slunce v komiksové knize Ještě jsme ve válce. S podporou Nadačního fondu obětem holokaustu jsme k němu připravili nový program – čtenářskou lekci. Žáci si díky ní připomenou pojmy týkající se holokaustu a na základě znalostí klíčových událostí 2. světové války se pokusí sami sestavit příběh židovské rodiny. Ten pak porovnávají se skutečností. Prostor dostane i vlastní tvorba, děti přebásní Annin příběh, a vyzkouší si tak atraktivní žánr nalezené básně nebo blackout poetry. Lekce je ideálním shrnutím tématu holokaustu v běžném vyučování. Workshop vede Hana Mlynářová (Post Bellum)

12–14 hodin | S kůží na trh
Vzdělávací program k výstavě Nadějné vyhlídky, která je volným pokračováním tzv. pandemické trilogie, která započala výstavou Vanitas (DOX, 2020–2021). Po tématu smrti, umírání a pomíjivosti se tentokrát projekt věnuje tematice zrození a začátku života, dětství; období, které je plné zvratů a očekávání, zdánlivé nevinnosti i krutosti. Obrazy dětství se věkem mění a podléhají zapomínání – může to být stejně tak idealizovaný čas, jako připomínka bolesti a bezmoci. Má vlastně cenu vracet se ve vzpomínkách zpátky? Obrazy dětství ve výstavě nevytváří atmosféru poklidné cukrárny, ale tak jako může být očišťující dokoukat napínavý film a vrátit se zpátky do reality, tak je tento program příležitostí jít pod kůži dětství, jen času ve výstavě vládneme my sami. Jít s kůží dítěte na trh, protože dítětem jsme byli bez ohledu na věk všichni.